31. srpna 2014

31.8.2014 Zitkova

A pokračujeme...  Nakousla jsem sice rodinnou oslavu, ale zatím jsem nezmínila místo konání. Žítková. Nevím, jak komu, ale mně automaticky naskočí Žítkovské bohyně. Ono je to umístění docela logické, ze Zlína ani z Kostolnej to není daleko a přes Starý Hrozenkov jsme do Trenčína jezdívali roky. Ale po přečtení Bohyní mám k tomu kraji přece jen trochu jiný vztah. Vysoké kopce, strmé louky, téměř liduprázdno. Není nijak složité vidět tam všechny ty knižní postavy...
Pravda, kromě žítkovského penzionu jsme se nikam jinam nepodívali, ale aspoň pár fotek kraje jsem si ráno při odjezdu udělala.

30. srpna 2014

30.8.2014 95

Jak jsem už nakousla, o víkendu se konala velká rodinná "slezina" u příležitosti babinčiných narozenin. Pětadevadesátých! Neskutečné číslo.
Byl to nabitý den. Čtyřhodinová cesta, slavnostní oběd s veselým kvízem (poznávání zúčastněných podle fotek z dětství "Kdo to je? To jsem já?? Já jsem se nepoznal!"), blbnutí (nejenom) s dětma na hřišti (pokusila jsem se hrát nohejbal a docela to byla švanda :)), podvečerní grilování, spousta piv a dvouhodinové ukládání dětí. Ale byla to sranda být zase jednou všichni pohromadě a babinka z toho měla radost - a to bylo to hlavní.
Mimochodem, Matýsek si babinku nesmírně oblíbil a rozšířil si slovní zásobu o "babika, babika!". :)

29. srpna 2014

29.8.2014 Chocolate blobs

Víkend velké rodinné oslavy se blíží, tak jsem se pustila do výroby (prověřených) čokoládových hrudek podle Markéťule. Nakrájené sušené švestky, meruňky, trocha rozinek, kousky mandlí a to všechno v kvalitní Lindt 85% čokoládě. Povedly se luxusně, ochutnala jsem dvě, jinak jsem všechno poctivě nabalila na cestu. Snad budou chutnat...
P.S. Chutnaly! :D

28. srpna 2014

28.8.2014 Iron stairs

Už potřetí za relativně krátkou dobu mě Mišák ukecal, ať se projedeme na kole - což volně přeloženo znamená, že mě ukecá na kolo a následně mě začne přemlouvat, ať jedeme na rytířské hradiště. Náš letošní cyklohit. První návštěva byla skvělá s ohromným zážitkem. Podruhé už to bylo horší, to nás tam chytla pěkná průtrž a domů jsme dojeli mokří jak myši. Tohle byla třetí cesta a zase to úplně dobře nedopadlo. Cesta v pohodě, počasí taky, ale přece jen je to docela daleko, tak Mišákovi došly síly/trpělivost ještě před cílem. Ale dojeli jsme, děti se rozutekly a já se je jala hlídat. Problém byl, že jak už to tam oba znali a neměli co objevovat, tak začali vymýšlet blbosti. No a Matýskovi se pochopitelně nejvíc ze všeho chtělo lézt (za Mišákem) po železných schodech, po kterých se mu evidentně nechodilo dobře. Jestli čekáte pád, čekáte správně. Zřítil se v okamžiku, kdy jsem je už popátý svolávala k odchodu a kdy jsem se - na pár vteřin - věnovala výhradně Mišákovi, který měl špatně zapnutou helmu. Mates se skoulel ze schodů jak hruška, řev, krev, pohoršené pohledy rodičů, no radost (nakonec z toho byla naštěstí jen nosní modřina, mohlo být hůř). Navíc Mišák přijel domů dost unavenej, přece jen to je na něj dost dálka. Tak jsem se zařekla, že tam zase nějakou dobu nepojedem, přece jen se dá jezdit na kole na spoustu jiných pěkných míst...

27. srpna 2014

27.8.2014 Piece of rainbow

To si takhle na sklonku dne jedu na skútru ze cvičení a přemýšlím, co sem na blog dnes vyfotím, když mám za sebou (další) vcelku nezajímavý běžný den. A vtom těsně před domovem uvidím tohle - kousíček duhy na jinak zamračené obloze, takový malý zázrak. Nelením, fotím, dokumentuji... Minule (16.8.) jsem totiž oželela fotku duhy a dala sem radši kluky s tyranosauří tlamou, ale hodně jsem to zvažovala. Tak je tu aspoň kousek duhy dnes... :)

26. srpna 2014

26.8.2014 Puf puf!

Ani jsem si neuvědomila, jak moc jsem si za léto zvykla na to, že se děti vyblbnou venku a že nám na pohodové odpoledne až do večeře stačí pobyt na zahradě. Stačí pár propršených dnů s nuceným pobytem doma a blázním. :) Tak jsem je dnes vzala vyblbnout do města - stejně jsem potřebovala pro Mišáka nový boty do školky. A protože (zase) pršelo, zamířili jsme to do Atria, kde mají aspoň příjemný dětský koutek. Děti prolezly co mohly a dokonce mě nepřímo "donutily" k nákupu nové knížky (ano, tím se dostávám k té ilustrační fotce :D). Prostě se MUSELY projet na vláčku i si zavrčet v letadle, no, tak jsem tou novou knížkou v přilehlém knihkupectví rozměňovala tisícovku na dvacky. Naštětí je knížka fakt pěkná, vláčková, Matýsek si ji oblíbil tak, že s ní dokonce usínal. Navíc když jsem na poslední stránce uviděla tohle "puf, puf, puf", bylo rozhodnuto. :D

25. srpna 2014

25.8.2014 Yellow place

No, a prázdniny jsou pomalu u konce, dneska šel Mišák už zase do školky. Nechtělo se mu, nechtělo, ale myslím, že jsem dobře udělala. Dneska jsem ho navíc brala domů už po obědě, tak to bude takový zvykací týden...
Jinak jim u optimisticky žluté školky vyrostly krásný slunečnice, vypadalo to tak vesele.

24. srpna 2014

24.8.2014 Paleontology

Od pet dostal Mišák v Praze paleonotologickou sadu - udělá se speciální hmota (něco jako sádra) a do ní se dá plastová kostra dinosaura. Nechá se to zatvrdnout a pak se kutá a objevuje a bádá... Hmotu a dinosaury v ní jsme nachystali už v sobotu, takže nedělní polední klid patřil kutání. Byla to zábava, taky by mě to bavilo, ale Mišáka taky, takže mě k tomu pochopitelně nepustil. Tak třeba příště... :)

23. srpna 2014

23.8.2014 Bikers highway

Po předchozích procestovaných dnech jsem neměla moc chuti někam vyrážet, tak nás čekal klidný víkend doma. Ale Mišák furt strašně chtěl na kolo, tak jsem se nechala přemluvit a odpoledne jsme zase vyrazili. Tentokrát spíš kratší trasu do oblíbené cyklistické destinace, do Bělče. Vede tam teď hotová cyklodálnice - tak pěkný asfalt se málokde najde - což má své plusy i mínusy. Jezdí se po ní opravdu skvěle, ale zase tam je takovejch lidí, až mi to skoro vadilo. Přece jen je mi asi milejší lesní cesta, kde nikde nikdo není, než tohle. Každopádně na brusle to je dokonalá cesta, to se musí nechat.
Dojeli jsme ze Svinar do Belče, kde se nachází hospoda v sezóně doslova obležená cyklisty (pak přijeli i koňáci, to bylo milé setkání), dali jsme si tam kofolu a půl hodiny na pískovišti, a jeli zase zpátky. Dobrý, ale příště zamíříme asi zase jinam, radši... :)

22. srpna 2014

22.8.2014 Metro

A pražské povídání pokračuje...
Co bylo pro děti největším zážitkem z Prahy? Správně, metro. Rozhodně pro Mišáka, u Matýska by to bylo fifty fifty s tramvajema, ty si zamiloval (byť je teda označoval výrazem pro vlak hu huuuu). Ale popořadě... Ráno bylo (po tom rulandském a jen pár hodinách spánku) krušné, neboť děti nejenom že nedospaly včerejší spací deficit, ale naopak aktivně vstaly ještě dřív než obvykle. Matýsek už v šest ráno rejdil po pokoji s Kristýnčiným kočárkem pro panenky. Poslouchali vlaky a tramvaje, přece jen byl za okny větší šrumec než doma. Koukali na pražské popeláře, jak obratně couvají jen centimetry kolem všudypřítomných zaparkovaných aut. Tak jsme se dopracovali ke snídani, sbalili se, rozloučili se a vyrazili...
Vydali jsme se - překvapivě - zase do Harfy, neboť jsem se při domlouvání dalších srazů strategicky držela míst, kam trefím. Sraz s pet jsme domluvily na devátou, našly se a obsadili jsme právě otevřenou kavárnu/cukrárnu s dětským koutkem. Ale pak pet vytáhla dárky pro kluky - samé skvělé dinosauří, tak měli kluci o zábavu postaráno. Teda spíš Matýsek. Mišák se po chvíli začal věnovat svému oblíbenému hobby - společenské konverzaci se servírkami. :D Po kafi jsme se ještě stavili nahoru na střechu na (to včerejší) hřiště, aby se kluci trochu vyblbli, ale stejně z toho byl takový klasicky matkovsky chaotický pokec, ono se to s nima moc nedá... Každopádně nás pak pet vyprovodila až do metra, odkud jsme se už rozjely každá jinam. Ona domů, vyspat se po noční, a my do centra, objevovat krásy Prahy.
Svezli jsme se sice jen pár zastávek, ale specifické hlášení (Mišák to papouškoval celý den a určitě mu to chvíli zůstane :)), rychlé rozjezdy, podzemní zastávky, dlouhé eskalátory, to kluky fakt uchvátilo... Vynořili jsme se na Náměstí Republiky a jala jsem se jim ukazovat aspoň něco z pražských památek. Ovšem jak jsem zjistila, tak na to jsou ještě fakt malí, oba. Takže jsme udělali minimalistické kolečko Prašná brána - Staromák (ovšem orloj zrovna odbíjel, tak tam byl takový nával, že jsem si tam s kočárkem ani netroufla prodírat) - Václavák, ze kterého jsem byla totálně znavená (ty davy turistů unaví víc než vysokohorská tůra, obávám se) a rezignovala jsem. Velmi rádi jsme zapadli do McD ve Vodičkově (kterýžto znám ještě z dávných let, kdy jsme tam pořádali srazy našeho fóra k The Sims 2 :D) - najedli se a odpočinuli. Čekal nás ještě předodjezdový sraz s Phoe, který jsme nakonec trochu poupravili - dokonce ani Mišákovi už se nikam nechtělo (fakt ani na zmrzku :D), tak nás Phoe doprovodila na nádraží (ano, metrem, se dvěma přestupy :D), Mišákovi udělala nesmírnou radost v jednom nádražním butiku a chvíli s námi pobyla, než musela zase do práce. Nám to stejně za chvíli jelo. Čekala nás únavná cesta domů - vlakem, autobusem i pěšky, kterou ale i nesmírně unavenej Matýsek (co už druhý den nespal po obědě a ani v noci tomu zas tak moc nedal) přežil bez usnutí. Krátce ožili doma na zahradě, ale pak po večeři odpadli oba dva. Rozhodně ale přijeli plní zážitků, tak si celou akci Praha odvažuji hodnotit jako velmi úspěšnou. :)

Dodatečné díky:
- Janě - za skvělé ubytování i pohostinství - je paráda mít v Praze nocleh a nemuset na otočku domů. Bylo u vás moc fajn, doufám, že to ještě někdy zopakujem! (Mimochodem, tvá omáčka na špagety se stala slavnou, Mišák o ní mluvil ještě dva dny! :))
- Marcele - že jí to stálo za to se na nás přijet podívat. Taky doufám, že to nebylo naposled!
- pet - za skvělé dárky pro děti i (opakované) pozvání do HB - snad to vyjde.
- Phoe - (nejenom) za to, že Mišákovi splnila jeho toužebné přání a on po dvou dnech konečně přestal s kňouráním, že něco chce :D

21. srpna 2014

21.8.2014 Dino park

Myšlenka na výlet do Prahy k Jane existovala poměrně dlouho, ale jak už to bývá, k realizaci došlo až letos, kdy - jak jsem si uvědomila - je k tomu poslední příležitost. Příští léto už budu zapřažená v práci a dovolená bude vzácná. Tak jsme se sbalili a vyrazili. Pěkně vlakem, rovnou do Vysočan. Jak jsem předpokládala, Matýsek ve vlaku neusnul, ale musím uznat, že se teda až do večera držel statečně. Vyrazili jsme za dinosaury do Harfy - potěšilo mě, že se to dá v pohodě dojít pěšky a ani navigačně to nebylo nic složitého a do konce výletu pro nás byla Harfa důležitou základnou. :) Po první půlce dinoparku se Mišák zklamaně ozval, že je to hrozně malý. Naštěstí druhá půlka byla o dost zajímavější. Víc než samotné dinosaury děti pochopitelně zajímaly stánky se zmrzlinou, stojany s pamětními mincemi, "tunel času", archeologické pískoviště a turniket u východu - holt tak to s dětmi někdy chodí... Nakonec jsme dýl než v dinoparku pobyli na střeše Harfy poblíž (hustě obleželého) dětského hřiště - na chvíli za námi přijela i Marcela, povídaly jsme si u kafe a děti neuspořádaně pobíhaly kolem. Jenže se blížil večer a museli jsme domů. Kluci na návštěvě naprosto ukázkově snědli večeři a naprosto neukázkově usnuli o hodinu později, než obvykle - únava neúnava. A my jsme se s Jane posadily do kuchyně a (spolu s jihomoravským rulandským) jsme se bavily až do rána. Skoro. :)

20. srpna 2014

20.8.2014 Second birthday

Matýskovi jsou dva roky. Dort měl stejný, jako loni (tehdy si ho moc neužil, měl na narozeniny hrozný horečky), jen tentokrát s dvojkou a s marcipánovou pandou (původně měl bejt traktůrek, ale bohužel to nevyšlo). I dárky se myslím povedly - zelenej deuter baťůžek, aby Mišákovi pořád nebral ten jeho modrej, duplovej traktor s přívěsem a krávou, dřevěnou autíčkovou dráhu a knížku "Medvídek ve měste - Ukaž Matýskovi cestu". Všechno Matýska nadchlo a bylo toho tak akorát. Jen ty dorty by klidně mohli dělat ještě menší... :)

19. srpna 2014

19.8.2014 Rocks

Město, nákup, kafe. A protože děti potřebují vybít, tak na hřiště do parku. Ale ouha, hřiště rozkopáno, zrovna ho předělávali (ovšem nová podoba vypadá velmi nadějně), tak jsem - vpodstatě z nouze - zamířila s dětma kousek vedle k obřím šutrům. No, nemohla jsem klukům udělat větší radost, evidentně. Byli jak urvaní, běhali, skákali, lezli, Mates i dost sebevražedně, ale prostě MUSEL všude za Mišákem. Nevím, proč mě nikdy dřív nenapadlo tam zajít, byl to skvělý nový objev... :)

18. srpna 2014

18.8.2014 Loom band

Včera večer jsem zkusila první, no a dneska už to šlo ráz na ráz. Růžovofialovotřpytkový pro Kristýnku do Prahy a druhý klukovský pro Matěje. A došly mi gumičky. Tak jsem si zajela pro dalších pět balíčků. Nějak mě to chytlo, asi. :D
Mimochodem, tuhle sovu musím rozhodně zkusit!!!

17. srpna 2014

17.8.2014 New beds

Loni jsme koncem srpna přestěhovali Matýskovi spaní k Mišákovi, letos jsem naplánovala další změnu - větší (vlastně už dospělou) postel pro Mišáka a tím pádem i pro Matese. Přece jen už je na šprušle dost velký, mimo to z ní už stejně uměl sám vylézt, tak moc nebyl důvod ho v ní držet.
První noc byla sice neklidná - hned večer se Matesovi podařilo z ní spadnout (až to zadunělo) a našla jsem ho spát na koberci, ale to půjde. Mišák byl bezvýhradně nadšenej.
To nám ty děti nějak rychle rostou...

16. srpna 2014

16.8.2014 Between teeth

Nabitý den a hrozně těžko se mi vybírala (jen) jedna fotka. Ale nakonec to vyhrály dinosauří zuby. :)
Není to tak dávno, co jsem se cachala, že do Futura dlouho nepůjdu, neb tam je dinosauří výstava ve věčném obležení dětí. No, a stačilo několik deštivých dní, víkend bez plánu, a jak mi byli rázem dinosauři dobří... Ono to má tedy i ještě jeden důvod - za pár dní se chystáme do Prahy, mimo jiné i do Dino parku a tak nějak pro jistotu vyzkoušet, jestli se tam děti nebudou bát. Nebáli se (jen Mates občas, když se rozhejbali), bavilo je to. Všechny jsme obešli, Mišák si vylezl na všechny, kde se dalo, párkrát jsem je vyfotila... Nakonec to nebylo tak špatný, klukům se to rozhodně líbilo, naštěstí jsme tam byli dost brzo, tak se ani žádné pištící návaly nekonaly.
To by mohl být konec vyprávění, ale rozhodně to nebyl konec dne. Jak už to tak bývá, odpoledne mě Mišák přemlouval, ať jedem někam na kole. Počasí sice bylo tak napůl, ale nakonec jsme vyrazili do lesů. Dojeli jsme až na rytířské hradiště, ale jen co jsem kluky vypustila, začalo mrholit, pak pršet a pak začal takový slejvák, až kapalo i skrz střechu. Naštěstí to netrvalo dlouho a mohli jsme se za drobného poprchání vrátit zase domů. Špinaví až na zádech, blatníky neblatníky. :)
A do třetice - než zapadlo slunko, vykouzlilo spolu s deštěm krásnou duhu...

15. srpna 2014

15.8.2014 Autumn yet

Je to až neuvěřitelný, jak velkej zlom nastal během pár dnů, co se ochladilo. Jako na povel začíná padat žluté listí, každý den aspoň chvíli prší, tak je všude mokro, ráno i večer už je vyloženě frišno. Holt se nedá nic dělat, je to tu. Podzim přišel.

14. srpna 2014

14.8.2014 Chameleon

Odpoledne ve městě - opět míříme na jedno z mnoha dětských hřišť, Mišák leze po stromech, Mates leze po všem, na co se dostane. Samé obvyklé záležitosti. A když už jsme skoro na odchodu, tak si všimnu, že má jeden z větších kluků v ruce ještěra. Automaticky předpokládám, že to je hračka, ale pak si všimnu, že ho dává do trávy. A ono se to tam pak hejbe. A on to živej chameleon. Mišák i Mates se hned seběhnou a kluk nám ho ochotně předvádí a ukazuje, oba si ho hladí a dokonce si ho oba chvíli podrží na ruce. Zážitek pro všechny. :)

13. srpna 2014

13.8.2014 Along Elbe

Předpověď počasí dnes hlásala, že bude pěkně jen půl dne, tak jsem toho chtěla využít a naplánovala cyklovýlet. Původně do Třebechovic na betlém. Ale Mišák se ráno tak trochu cukal, tak jsem nakonec vymyslela alternativní plán - že se projedeme podél Labe. Tak jsme to vzali přes Piletice, Pouchov, Věkoše a u Kamenného mostu jsme se napojili na stezku podél Labe. Moc pěkná stezka, určitě se tam ještě někdy vrátíme. Cestou jsme míjeli tak pěkný dětský hřiště, že jsme se tam vrátili a na půl hodiny zastavili - měli tam zas úplně nový věci, co jsme ještě jinde neviděli, takže rozhodně dobrej tah. Pak jsme pokračovali až do centra, zastavili se pro oběd (ono už bylo pomalu jedenáct) a jeli zase domů. Po všehovšudy dvou a půl hodinách a (nakonec solidních) 15 km. Jak jsme cestou zpátky bojovali s protivětrem, tak přijel Mišák dost znavenej. Teda, ne že by to odpoledne (kdy lilo jako z konve) bylo nějak poznat, lumpili oba o sto šest... :)
Mimochodem, já jsem si k těm patnácti kilometrům dala ještě hodinový luxování a hodinu cvičení na bosu. Večer jsem sotva lezla. :D

12. srpna 2014

12.8.2014 Apple pickers

Dopoledne mi kluky hlídali, tak abych je odpoledne řádně vyvenčila, zajeli jsme do města na hřiště v Šimkových sadech - posledně jsem tam byla jen s Matýskem, když byl Mišák ve Zlíně, tak aby si to tam teď užili oba. I to přislíbený kafe (= pro kluky vanilkový shake napůl) jsme stihli. A protože ještě neměli dost, tak pak ještě lítali po zahradě. A zalíbil se jim oběma dědův důmyslný nástroj na sbírání padaných jablek a velmi ochotně se mu jali pomáhat. A fakt jim to šlo! :)
Mimochodem, mám pocit, že kraťasy můžu po dnešku už uklidit, není ten srpen, co to bejvalo... :)

11. srpna 2014

11.8.2014 Getting cold

Hmm, předpověď se nemýlila, ochladilo se, půl dne propršelo a najednou není s dětma co dělat. Vyrazili jsme za zábavou do literární kavárny - Matýsek si pohrál, já si dala kafe, no a Mišák se opět věnoval své oblíbené zábavě - balení ženských. Přilepil se na zrzavou servírku a tlačil do ní rozumy. Neuvěřitelný, jak ho to baví. Jestli si udrží tenhle drajv to dospělosti, tak to se teda máme na co těšit... :/ :D

10. srpna 2014

10.8.2014 Supermoon

Superúplněk. Superpitomej sen se mi zdá už v noci na dnešek. Uznejte sami:
Jsem na místě, které vypadá jako socialistické rekreační středisko - patrový hotel, přilehlá vodní plocha, nedaleko oprýskané chatičky. Bloudím po ubytovacím komplexu a něco hledám. Nevím, co to je, ale nemůžu to najít. Objevuju další lidi - samé mladé holky. Zjišťuju, že se jedná o soustředění soutěžících v Miss. Děsím se a nechápu, co tam dělám. Hledám, jak se odtamtud dostat. Představa chůze na podpatcích mě deprimuje. Opět hledám, tentokrát dokonce i vím co. Pátrám, kde mám svůj pokoj, abych se mohla sbalit a zdrhnout. A furt ho nemůžu najít...
Vždycky, když mám podobně živý sny, tak se vyspím úplně nahouby. Jako bych tu noc fakt prochodila... :)
Vypadá to na poslední letní den, má se začít kazit počasí, tak uklízím dětem bazén. Večer si - po dost dlouhé době - zajedeme na večeři do města. Hamburger v Huse je naprosto luxusní. Jejich domácí malinovka taktéž. Jen děti příště asi radši necháme doma... :D

9. srpna 2014

9.8.2014 Research again

Je to sotva pár dní, co jsme doma z hradové dovolené na Vysočině, a už zase bádáme. Podhůří Orlických hor, Bystré a údolí potoka - Koalix pátrá po známkách starého osídlení. A je krásně.

8. srpna 2014

8.8.2014 ZOO

Jako každé prázdniny, tak jsme i letos vyrazili do Dvora Králové. Mišáka pravda zajímal téměř výhradně jen lanový hrad, ale Mates i Evčini kluci si užili i zvířátek - viděli jsme tygry, žirafy, zebry, slony, antilopy, gorily a lemury. Všechno se líbilo, ale nejlepší je stejně hřiště... :D

7. srpna 2014

7.8.2014 Knights´ castle

Jen co jsme se vrátili domů z dovolené, už do mě Mišák začal hučet, abychom hned dnes jeli na výlet na kolech. Rozmýšlela jsem se, ale počasí nakonec vypadalo docela rozumně a taky mi došlo, že se ty prázdniny vlastně docela krátí, tak jsme jeli. Nejprv po silnici ke Stříbrňáku, ale pak už po cyklostezkách lesem až do Malšovic. Dojeli jsme ke Zděné boudě, dali si limču (a já kafe :)), okoukli hřiště (pro Matese nic moc, tak jsme se tam nezdržovali) a svištěli dál až na rytířské hradiště uprostřed lesů. Tam samé matky s dětmi, pochopitelně, ve všední den dopoledne, a hřiště teda naprosto skvělý. Schody, žebříky, lezení, průlezky, kladiny, tabule na kreslení, dřevění koně, stylová výzdoba, prostě paráda. Jen to sluníčko tam pražilo jako o závod. V jedenáct jsem zavelela k odjezdu a stejnou cestou jsme se vydali zase domů. Jelo se o poznání hůř, blížilo se poledne a bylo už dost vedro. Ale dorazili jsme v pořádku (až na mé chroustající kolo, když jsem projela nejdřív rozehřátým asfaltem a pak kamínkama) domů, akorát k obědu. Skvělý výlet, Mišák jel líp, než jsem čekala a moc ho to bavilo, zdá se! :)

6. srpna 2014

6.8.2014 Descending

A dovolená je u konce, téměř. Poslední hrad cestou domů - Skály u Jimramova - a bylo to. Ale myslím, že jsme na Vysočině nebyli naposled, moc se nám tam líbilo...

5. srpna 2014

5.8.2014 Stomp stomp stomp

Po včerejší tůře následoval den odpočinkový - další dva hrady (Aueršperk a Dalečín) jsme dali vyloženě rekreačně. A aby z dovolené měly něco i děti, tak jedna dlouhá návštěva dětského hřiště v Jimramově (mimochodem, naprosto skvělého!), výlet k vírskému mlýnku, další dlouhá návštěva dětského hřiště ve Víru (mimochodem, Mates si odtud domů odvezl ultimátní bouli, zase) a ještě blbnutí na "domácí" zahradě. A stejně jim usínání trvalo. Děti jsou nezničitelné. :)

4. srpna 2014

4.8.2014 There and back

Vstali jsme do mlžného rána a zčerstva vyrazili na celodenní hradovou tůru. Nejdřív jsme vystoupali na Pyšolec a po něm jsme pokračovali dál k Zubštejnu. Cesta klikatá a věčně stoupající, ale dali jsme to, i Mišák. Na Zubštejně se rozpršelo, až jsme začali zvažovat alternativní plány cesty domů, ale nakonec se počasí umoudřilo a i zpátky domů jsme došli po svých. Spočítali jsme to na 12km a víc než 350m stoupání.
A Mišák byl sice chvíli ušlej, ale stačila chvíle na regeneraci, slíbená návštěva cukrárny a večer na hřišti s Matesem lumpil, co to šlo... :)

3. srpna 2014

3.8.2014 Svojanov

Začátek dovolené na Vysočině - cestou do Víru, našeho nocoviště, jsme se stavili ve Svojanově. Krásný hrad, jen se spoustou lidí, no. :)
Zato Vysočina nás nadchla - krásné bydlení, příjemné ceny, zajímavá krajina, hrady na dosah... Jen ty děti, které byly kvůli dešti zavřené doma dýl, než je zdrávo, byly kapánek divočejší... :)

2. srpna 2014

2.8.2014 By bicycle

To se takhle jednou za čas vydáme (nalehko, bez zásob) na zmrzlinu. Normálně bychom šli pěšky, ale Mišák využívá každou příležitost, aby se mohl projet na kole, tak nás obvykle přemluví. A když už jsme na zmrzlině, tak nás obvykle přemluví abychom se jeli ještě někam projet. Už jsme takhle párkrát dojeli k řece na koupání, párkrát do hospody, ale tentokrát z toho bylo takových 8km po lese. A mělo to úspěch, tak určitě ještě někam vyrazíme...

1. srpna 2014

1.8.2014 Dinosaurus

Dovolená se nám blíží a měli jsme v plánu nějaké pochůzky, tak jsem (zas jednou) nechala děti doma a dorazila na sraz s Koalixem ve Futuru. Bohužel jsem netušila, že právě dnes začíná dinosauří výstava. I normálně tu bývá dost lidí, ale teď se k tomu přidalo ještě řvaní ještěrů a nadšené pištění dětí - dost smrtící kombinace (videoukázka zde). Vzhledem k tomu, že tam tahle radost bude celej srpen, tak už vím, kam hodně dlouho nepůjdu... :)