Doslovně: Hořký kafe + máslový sušenky = ideální popolední siesta.
Přeneseně - to je kapánek delší vyprávění: Mišák začal chodit do školky. Ráno bývá rodeo (kňourání + já tam nechci / mně se tam nelíbí / budu bréčet / ...), ale když ho pak vyzvedávám, tak chodí ze školky spokojenej a veselej - z čehož usuzuju, že se mu tam líbí, jen se mu prostě ráno nechce / nechce od mámy. Teď tam šel potřetí. A sice proběhlo standardní ranní rodeo se všemi negativními hláškami, ale pak mě těsně před odchodem zcela odrovnal požadavkem, že by tam chtěl dneska spát. Sám od sebe, prosím pěkně. A vypadal, že si tím je naprosto jistej. Asi fascinace postýlkama, který viděl, ale ještě nevyzkoušel. No tak jsem mu nakonec teda přibalila do školky i pyžamo a místo ve dvanáct jsem si pro něj jela až o půl třetí. Neskutečnej klid doma. Až mi to přišlo nepřirozený. A trochu bittersweet, no. Ale co už, že. :)
P.S. Mimochodem mi to připomnělo tenhle skvostnej song.
Napadlo mě, jestli by nepomohlo (pokud by to tedy jen trochu šlo), kdyby Míšu vodil do školky tatínek (nebo třeba dědeček). Odpadlo by to "odmaminkovávání". Jinak je to šikulka, je fajn, že jinak se mu ve školce líbí! :D
OdpovědětVymazat@LindtM Nastalo by "odtatínkovávání", přesně podle rčení "v nouzi dobrá voda z louže" ;)
OdpovědětVymazatno to je super rčení :D :D
OdpovědětVymazat