Ukrutný den blbec.
Akt1: Mišák se od středy moc nezlepšil, tak jsem s ním jela pro jistotu na kontrolu k doktorce (a jak jsem byla ráda, bez antibiotik by to bylo špatný). Dostala jsem od ní recept. Obejdu tři lékárny, nikde je nemají. Vrátím se k doktorce, aby mu napsala něco jinýho. Doktorka lehce zanadává na lékárny, předepíše něco jinýho a pro jistotu obvolá tři lékárny a zjistí mi jednu, kde to určitě seženu. Měli to tam. Mezitím, co jsem čekala, než mi to prodají, do téže lékárny přišlo pět různých lidí s receptama. A pro mě naprosto neuvěřitelně - tam nic z těch pěti léků neměli a poslali lidi jinam (jen jeden pán si vzal aspoň dvě balení paralenu). A všichni ti lidi bručeli, že to shání po celým městě...
Akt 2: Mimo Mišákovy léky, jejichž sháněním jsem ztratila víc než polovinu své pracovní doby, jsem sháněla i léky pro sebe. Ve všech výše zmíněných lékárnách mi řekli, že to nemají. Až pak asi v páté mi sdělili, že tohle seženu jen v lékárně ve fakultní nemocnici. Tam to ale zase je - jak jsem věděla od předepisujícího doktora - předražený a lepší je pro to zajet do Pardubic nebo Jaroměře. Ovšem to mi jaksi časové podmínky nedovolily, tak jsem musela do FNHK. Tam vyvolávací systém a přede mnou 22 lidí. Dvě funkční okýnka z pěti. 45 minut. A to mě prosím pěkně těsně před nosem předběhl člověk, co přišel až asi deset lidí po mně - ale viděl, že tam skáče nějaký číslo naprázdno (někdo nevydržel s nervala a vzdal to), tak vstal, šel k okýnku, tam dělal dvě minuty blba, že hledá lístek. "Teď jsem ho tu měl..." Pochopitelně nenašel, ale tak když už byl vevnitř, tak ho ta lékárnice vzala, že ano. Grrr, zabít málo fakt někdy...
Každopádně je z toho asi zřejmé, že lékárnu nějaký ten pátek zase nechci vidět. :-E
Žádné komentáře:
Okomentovat