Přijeli jsme tam jako jedni z prvních a paní nás poslala do "sítěk" - nejjednodušší trasa pro ty nejmenší. Mišák to prosvištěl asi třikrát, pak ještě trampolínu trochu a pár věcí okolo a dobrý, ale tak nějak jsem si říkala, že by mohl zkusit i něco víc. Tak že teda zkusí tu dětskou lanovou dráhu. Dostal postroj a helmu, ale jelikož na vodící lana ještě nedosáhl, tak o jištění jsem se mu starala já (mimochodem to znamenalo 30x vylézt po žebříčku na plošinu, přepnout ho a slézt zase dolů - překvapivě solidní cvičení na nohy :D). Po prvních dvou překážkách jsem měla obavu, že to budeme muset vzdát - Mišák byl přece jen docela vysoko na to, abych mu mohla nějak zásadněji pomoct, bylo to na něm. Ale když se mu pak povedlo přejít tu druhou kladinu, tak se mu to zalíbilo a nechtěl přestat ani za nic. Některý hodně houpavý překážky jsem mu pomáhala přidržovat, ale upřímně mě překvapil, jak moc byl šikovnej. Přelezl úplně všechno včetně lávky, která vedla dobře tři metry nad zemí, a závěrečnou lanovku si krásně užil.
Byla jsem nadšená i za něj, hned bych se pustila do té dospělácké dráhy, vypadala úžasně! Určitě se tam někdy vrátím sama bez dětí. Aspoň jsem si zastřílela z luku, byť to bylo včetně solidní modřiny od tětivy... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat