V šest třicet nás Matýsek probudil, během chvíle jsem ho nachystala (včetně snídaně) na předávku dolů a vyrazili jsme s Koalixem do Zlína pro Mišáka. Kafe a benzín ještě v Hradci, snídaně v Mohelnici. Další rychlé kafe a návštěva knihkupectví ve Zlíně. Vyzvedli jsme Mišáka a o půl dvanácté vyrazili obratem zase zpátky. Drsné, ale efektivní. Bála jsem se, že nám Mišák cestou vymluví díru do hlavy, ale byl překvapivě tichej - sice byl rád, že nás vidí a že jede domů, ale na druhou stranu se mu ve Zlíně líbilo a nechtělo se mu pryč. V Moravské Třebové oběd a něco po třetí už jsme byli zase doma. Utahaní, po těch šesti stech kilometrech, ale doma. Všichni čtyři. Kluci se dojemně přivítali, myslím, že se navzájem fakt postrádali. Ale odpoledne už lumpili, řvali a šťouchali se, jako by nic.
Takže po dvou týdnech je po klidu, už jsem prázdniny měla. Chmch... :)
Neboj, budou další ...
OdpovědětVymazatHmmm, asi tak za rok :D
VymazatDokud není ve škole, může jezdit i přes rok, ne? ;)
OdpovědětVymazatTeoreticky jo, ale popravdě řečeno ty přesuny tam a zpátky nejsou žádnej med. Chtělo by to vymyslet konečně ty teleporty... :D
Vymazat