V poledne jsem šla věšet prádlo a Koalixova babička na mě, jeslti nevím, co je to tam na stromě, že na to pes štěkal. Dojdu si nahoru pro brýle a foťák s ultrazoomem. Ona to veverka. Babička na ni neustále hleděla s nedůvěrou - byla jí podezřelá, že se ani nepohne. Bodejť by se hnula, když věděla, že dole čeká pes. Babička pak milou veverku poctivě kontrolovala celé odpoledne. Pes taky. Veverka nic, furt seděla bez pohnutí...
Slezla - respektive zmizela - v šest večer, jakmile pes zmizel do domu. Mazanej tvor. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat