30. září 2014

30.9.2014 Maximal humidity

Že bude ráno mlha, to jsem z předpovědi čekala, ale tohle teda bylo něco. Vyrazila jsem na skútru do práce a po pár metrech se mi začala mlžit helma. Ok, říkám si, zvednu si sklo, to půjde. Chvíli to šlo, ale nějak jsem viděla čím dál hůř. Až mi došlo, že mám na brejlích vysrážený kapky vody. Nakonec jsem si musela brejle každých pár set metrů otřít a do práce jsem přijela s bundou mokrou od kapek, jako kdyby pršelo. A ona to byla jen 97% vlhkost. :)

29. září 2014

29.9.2014 Cakes

Mišákův svátek. Doma dostal dárky už předem (letadlový povlečení plus dospěláckou velikost deky), ráno bral do školky bonbóny, no a odpoledne jsem je ještě vzala do kavárny "na dortík". Dortíky dokonalý, jen mi kluci ve městě zlobili, že jsem se (zase) zařekla, že příště nic takovýho dělat nebudu. Nějak poslední dobou nemám na to říkat jim všechno pětkrát - nevíte, kde se to dá léčit? :)

28. září 2014

28.9.2014 KlaPi

Už když jsme byli v létě v Ikea-y (sorry, ale neskloňovat to neumím a skloňovaný to vypadá taky blbě :D), tak jsme koukali po psacích stolech - výhledově pro Mišáka. Jeden se mi tam líbil, jen barevný kombinace neměli ideální, tak jsme to nechali zatím uležet. A pak se najednou - jako na zavolanou - na FB objeví, že KlaPi prodává přesně tenhle stůl v dokonalé kombinaci za velmi rozumnou cenu. Neváhám. A pak přijde další pecka - je ochotná ho dokonce i přivézt a vyměnit za pozvání na oběd. No neberte to! :)
Long story short - přijeli (i s I.), dovezli a ještě jsme si příjemně popovídali u oběda. Byť mě teda vyšplouchla mnou původně vybraná restaurace, která měla zavřeno kvůli státnímu svátku, chmch!. Ale tak třeba to nebylo naposledy. Mimochodem, KlaPi to děsně slušelo!

27. září 2014

27.9.2014 Eleventh

Poslední večer, kdy nám dokonale utahaný děti usnuly jedna dvě, jsme to malinko rozjeli. Alkoholově. Jak jsem za léta s dětma pozbyla trénink, tak pro mě byl dnešek hotovým utrpením. Statečně jsem všechno sbalila, ale teda ze snídaně jsem nesnědla ani ň, úvodní cestu autem jsem napůl proklimbala, ale jedenáctý hrad - Boršengrýn - jsem si pochopitelně ujít nenechala (pobyt na chladivým čerstvým vzduchu mi naopak udělal dobře). Ale teda ty další hodiny v autě cestou zpátky se mi teda ukrutně vlekly. Asi si Západní Čechy odložím na nějakou dobu k ledu, byť tam bylo krásně... :)

26. září 2014

26.9.2014 Dumplings

A další prohradovaný den... Začali jsme nejzápadněji, jak to šlo, v Podhradí (kousek nad Aší), nad kterým se tyčil Neuberg - zřícenina hradu i zámku vedle sebe. Následovala tvrz Pomezná a zbytky hradu Skalka kousek od Chebu. Do Starého Hrozňatova jsme jeli vybavení obědem v podobě baget, ale nakonec bylo všechno jinak. Neodolali jsme vývěsním štítům Hostince Pod Hradem a fakt jsme nelitovali. Avizovali domácí knedlíky plněné uzeným s obojím zelím, ale ty teda byly! Navíc se skvělým přístupem k hostům i dětem - hned klukům rozložili hračky, Mišáka fascinovalo akvárium, kde koukal na rybičky, Matýsek byl zase celej vedle ze všech bimbacích hodiny, co visely po zdech, včetně jedněch luxusních kukaček. Úplnej ráj. :)
Pak už jsme se dokulili jen do Starého Rybníka na poslední, desátý hrad a bylo (protentokrát) dohradováno. Téměř.

25. září 2014

25.9.2014 Climbing

Hradování začalo. Západní Čechy jsou - jako ostatně většina celé ČR - hradově velmi bohaté. První den jsme dali hrady Volfštejn, Třebel, Libá a Seeberg. Pěkně to svištělo. Navíc jsme v Libé vysbírali nikým netknuté kaštany a "doma" na Vildštejně za ně nafasovali čtyři koruny, když jsme jim je tam nechali pro prasátka.

24. září 2014

24.9.2014 Vildstejn

Vzhledem ke Koalixovým pracovním povinnostem jsme se tentokrát rozhodli vyrážet na dovolenou až po obědě. Za dopoledne jsem nás sbalila, poobědvali jsme objednanou pizzu a vyrazili. Až cestou jsem si uvědomila, jak jsou ty západní Čechy ukrutně daleko. Dálnice do Prahy, dálnice do Plzně a furt dost cesty před námi, děsná dálka. Nakonec jsme po čtyřech hodinách v autě dorazili na místo - do Skalné, kde jsme měli ubytování hrádku Vildštejnu hned za zády. Místo krásný, vyrazili jsme na obhlídku, děti nadchl dřevěný hrací hrad a zvěřinec na hradě a pak jsme na Vildštejně zůstali v rytířském sále rovnou i na večeři. A večer jsme byli velmi vděční, že se v penzionu už normálně topí...

23. září 2014

23.9.2014 Google autumn

Prvnímu podzimnímu dni, který Google tak pěkně oslavil svým originálním doodlem, předcházela děsivá zombie noc, kdy byl Mates 3x vzhůru, nedařilo se mu pořádně usnout a vždycky, když jsme konečně začali usínat, tak se pravidelně zase rozbučel. Celkově z toho byly asi tři hodiny nepříliš kvalitního spánku, dost marný den v práci a tak rozespalý večer, že jsem balení na dovolenou, která nám druhý den začínala, nechala až na středu ráno - mimochodem, příště už to neudělám, balit s dětma se moc nedá...

22. září 2014

22.9.2014 Frown sky

Zamračený propršený šedivý den.

21. září 2014

21.9.2014 Toptour

Politické letáky většinou programově ignoruju, ale tenhle, co nám přišel do schránky, mě zaujal. Cyklistická akce pro děti a rodiče po stezkách městských lesů se spoustou zajímavých lákadel - znělo to dobře. Matýska jsme nechali doma s Koalixem a ráno v devět jsme s Mišákem vyrazili. Prvních osm kiláků do místa startu jsme dali v pohodě a ultrarychle. Ve Zděné boudě jsme si stihli dát kofolu a pak, když jsme zjistili, že organizace malinko hapruje (slibované sbírání razítek se nekonalo, takže nebylo na co čekat), tak jsme vyrazili a předběhli tak hlavní nával. Díky tomu se Mišák na rytířským hradišti stihl jako první projet na oslíkovi, trochu jsme poblbli na hřišti a svištěli jsme dál. Mišák trval, že se chce za každou cenu stavit "k vlkovi" (viz. Bufet U Vlka), tak jsme tam dali další kus svačiny. Ujeté kilometry přibývaly, naštěstí je okolí Hradce co se týče terénu velmi sympaticky placatý, tak jsme v pohodě dojeli jak k čarodějnici u altánku, tak i nakonec k rybníku Výskyt. Tam byly další skvělé atrakce - rybaření s vodníkem, kde si Mišák (s vodníkovou pomocí) opravdovým prutem chytil (a zase pustil) malýho kapříka, a jízda na psím spřežení (parádní zážitek, podle toho, co říkal :)). Jenže nás čekala ještě poměrně dlouhá cesta domů, tak jsme se tam dál moc nezdržovali a vyrazili - o poznání unaveněji, než ráno - domů. Počasí nám vyšlo dokonale, pršet začalo asi čtvrt hodiny poté, co jsme přijeli domů. A jak jsem to pak doma na mapách počítala, tak jsme za to dopoledne dali se vším všudy 30km. Solidní výkon, přijde mi. :)

20. září 2014

20.9.2014 Mr. Goat

Na sobotu jsme byli od kolegy z práce pozvaní na okouknutí domácího zvířectva. Hlavním tahákem byl jen pár dní starý kozlík, ale došlo i na ovečky, psa, králíka a válení v seníku. Příjemné odpoledne.

19. září 2014

19.9.2014 Pumpkin season

Samozřejmě jsem neodolala sezónnímu nátlaku a koupila si Hokkaidó dýni - pamatovala jsem si, jak Matesovi minulý rok dýně děsně jela a já se zase těšila na dýňovou polívku. Tentokrát jsem dělala z dýně pečené v troubě (i s pečeným česnekem), jen 1/4 jsem rozkrájela na kostky a nechala na těstoviny. Polívka mě nadchla (byť toho česneku v ní bylo až moc) - Matese nikoliv. Ovšem nenadchly ho ani ty těstoviny, se kterýma jsem si dost věřila - jen z nich dost otráveně povybíral hrášek. No, že já se na to domácí vaření neto, víte co...

18. září 2014

18.9.2014 Costa trip

Douho plánovaná a několikrát odkládaná akce s Quanti. Výlet s dětma do Pardubic na kafe do Costy. Případně nějakej ten oběd. A hřiště. Pro otrlé třeba ještě i druhý kafe v Costě. Plán skvělej. Poté, co nám to ještě v červnu sabotovalo počasí a pak přes prázdniny na střídačku děti s kašlíkem, nám to v září konečně vyšlo (ty klacky pod nohama od Českých drah, kdy je zrovna na trati HK-Pardubice výluka, ignoruju).
Počasí naprosto dokonalé. Kafe taky. Překvapivě (ehm, sorry) i Pardubice. Vcelku náhodou se nám povedlo trefit moc příjemnou a velmi fotogenickou cestu do centra, od prvního parku u informatické fakulty UP, přes pěší zónu, kde jsme poobědvali, až po Bubeníkovy sady se skvělým hřištěm. Bavilo to nás i děti a byť jsme o té půl třetí, kdy jsme se s Q. loučily, byly obě dost znavený, tak se náš společný Costa trip nedá hodnotit jinak než jako epic win. Tak třeba zase někdy... :)

Pokud by vás zajímal pohled z druhé strany (a taky mnohem víc fotek), mrkněte SEM ke Quanti. ;)

17. září 2014

17.9.2014 Eyes

Po druhém dni práce se vracívám dost unavená - přece jen je to něco jiného se někde sedm hodin soustředit na "něco smysluplného" než sedět doma a bavit se vařením, uklízením a staráním se o Matese. Ale bylo krásně, bylo škoda sedět doma, tak jsme vyrazili nejdřív na naše hřiště (kde vznikla i tahle sada blbinkovských mobilofotek) a pak jsme to vzali domů solidní osmikilometrovou oklikou přes Divec. Vybudovali tam krásnou cyklostezku podél silnice, radost tam jezdit, jen houšť!

16. září 2014

16.9.2014 The boat

Sláva nazdar výletu - konečně, KONEČNĚ skončila rekonstrukce hřiště v Jiráskových sadech. Byli jsme tam už třikrát, vždycky jsme tam šli s nadějí, že už budou mít hotovo a furt to bylo oplocený a dodělávali. Dneska jsme se dočkali. Jeli jsme do města dost pozdě, ale kafe i hřiště jsme hodlali zvládnout. Trochu nás strašilo hřmění a modrošedé mraky na obzoru, ale hřiště lákalo.
Ano, hodně se jim povedlo, loď je krásná, dětem se líbí moc, je na ní spousta zábavy pro větší i menší. Ovšem zásadní problém bych viděla v roli rodiče - strašně špatně se na téhle lodi hlídají děti. Nahoru skoro není vidět, natož aby se dalo pro potomka sáhnout. Přesně nevím, jak je tam oddělena část pro větší (lezení na loď po sítích) a menší děti (schůdky), takže jsem se pořád bála, že mi Mates někde slítne, až se požene za Mišákem. Trochu nevyužitá mi přišla spodní část - klidně by se tam uživilo ještě jedno kormidlo nebo něco na způsob navigačních přístrojů třeba, co já vím. No, a v neposlední řadě mě štvalo, kolik tam bylo dětí a rodičů, pekelný nával - holt centrum, no. Takže příští návštěvu si obávám se docela rozmyslím...
Poslední problém obstojně vyřešila blížící se bouřka - po pár hromech se hřiště jako zázrakem vylidnilo jedna dvě. Ovšem my jsme radši taky zmizeli. Přece jen jsem si nechtěla nechat ujet autobus. Průtrž začala, sotva jsme do něj nastoupili a jela s námi až domů. Byla to radost běžet v lijáku domů. No, ale stejně to stálo za to, rozhodně to bylo lepší, než sedět doma, když u nás stejně až do večera nešla elektřina. Aspoň bylo dobrodrůžo. :D

15. září 2014

15.9.2014 On the tree

Vrátilo se nám pěkné počasí, tak ho využíváme, co to jde. Obvykle to znamená výpravu na kole na některé z hřišť poblíž. Tentokrát jsme ale místo kolotoče a pérových houpaček vyzkoušeli i místní borovice. Na lezení naprosto perfektní. :)

14. září 2014

14.9.2014 Nightlight

Matýsek začal vyvádět po nocích. Pravidelně. Mezi jedenáctou a půlnocí začne ze spaní kňourat, brečet a nakonec až srdceryvně řvát. Nedá se uklidnit, nepomáhá hlazení, mluvení, zpívání, nic. Nechce se nechat probudit, pořád má pevně zavřený oči a brečí. Když se uloží do postýlky, bučí ještě víc. Zase se nenechá nijak uklidnit. Nakonec většinou usíná s brekem, zásadně musí být nepřikrytý a jakékoliv mluvení ho jen víc navzteká.
Napadlo nás, jestli se mu nezdávají  špatné sny a nebojí se třeba tmy, tak jsme zavedli spaní s rozsvíceným glóbusem. Pomohlo to na večerní usínání, ale v těch jedenáct řve i tak. Včera mu to trvalo zas až do půl jedné, než pořádně hluboce usnul. No a aby se to nepletlo, tak kolem páté ráno (dneska 4:22 přesně) začne s brekem nanovo. Naštěstí většinou stačí zase rozsvítit světlo a ještě si lehne, ale popravdě, takovýto způsob spánku zdá se mi krajně nevhodným. Můžu jen doufat, že to je přechodné období...

13. září 2014

13.9.2014 Ropes and muscles

Přinachlazený muž a nic moc vyhlídky na počasí, takový víkend většinou nevěští nic moc dobrého - děti vstávaly pochopitelně o hodinu dřív než obvykle a byly značně nevybité. Naštěstí mě osvítila spásná myšlenka - vzpomněla jsem si na dětský volňásek do Lanového parku (za neuskutečněnou návštěvu v rámci firemní akce). Mišák se chytil okamžitě, tak jsme nastartovali své železné oře (kola) a vyrazili. Až na místě jsem zjistila, že mám vlastně špatný lístek (dětský lanový okruh je totiž tak pro Matese, ale Mišák už je na blbnutí v síti fakt velkej) a pěkně zaplatila Mišákovi vstup na nízký okruh lanových překážek. Ano, ten, co šel i loni. Dvakrát. Trochu jsem se přepočítala v tom, že se už letos zvládne jistit a přepínat sám - to mi jaksi nevyšlo, ještě na to neměl v rukách správnej grif. Takže jsem prvních zoufalých deset minut lítala od Matese v síti k Mišákovi na lanech, kterej teda ale postupoval neuvěřitelně rychle. Ani jsem ty žebříky nestíhala. Naštěstí mi přijel na pomoc Koalix a vzal si Mišákovo jištění na starost, tak jsem mohla bavit Matýska. Ten by pochopitelně nejradši lezl na žebříky a lana za Mišákem...
Mišák si dal nakonec celý okruh dvakrát, Matýsek se vyválel v sítích a polezl po kladinách taky jedna radost. No a já jsem se zase znovu navnadila na ty vysoký překážky pro dospělý, co tam maj. Snad mi to do konce září ještě vyjde!

12. září 2014

12.9.2014 Two monkeys

Další deštivej den, ale tentokrát se udělalo pěkně odpoledne. Tak jsem nelenila a vytáhla kluky aspoň na piletické hřiště. Ti si to tam zase užili, opičky moje - co jeden udělá, druhej musí zopakovat. A naopak. A furt dokola... :))

11. září 2014

11.9.2014 The only colors

Šedej propršenej den. Nebo aspoň ta druhá půlka. Jediné, co mě přimělo k focení, byly tyhle jiřiny. Krásně zářily, i v dešti.

10. září 2014

10.9.2014 Misty morning

Krásné, ale velmi brzké ráno. Ano, opět do práce, takže ráno od šesté hodiny svištění, abych mohla být na osmou v práci.
Krásné, ale taky velmi chladné ráno. Vím, jak mě přes prázdniny nadchla myšlenka, že bych mohla do práce jezdit na kole. Jak jsme s Mišákem prošmejdili na kole většinu cyklostezek, zjistila jsem, že mi jedna z nich vede až k firmě, vzdálenost rozumná, časová náročnost nijak závratná a ještě by v tom byl sport. Co jsem si ale neuvědomila, byl čas. Je teprv září, ale v sedm je teda dost slušná kosa - nedovedu si představit, jak bych se musela nabalit, abych nezmrzla. Takže zatím skůtr, kolo otestuju počítám tak někdy v květnu. Možná. :D

9. září 2014

9.9.2014 First day

První den v práci. Návrat do firmy po dvou letech na mateřské. A po šesti letech na své původní oddělení. Normálně jsem se těšila. Začátek byl nadšený - lidi mě vítali, dostala jsem krásnej stůl, novej noťas, monitor, všechno - takový malý vánoce...
Jen mě pak trochu uzemnilo odpoledne - dvě a půl hodiny meetingů s grafama KPI a TTR a spoustou solůšen a noulidží... A večer neskutečná únava.  Budu si muset zvyknout, přece jen. :)

8. září 2014

8.9.2014 Downtown

Vyřizovací dopoledne ve městě - nutně jsem potřebovala výpis z karty od obvoďáka a on mi rovnou vnutil tetanovku, to se teda člověk má :) - ale když už jsem tam i s Matesem byla, zašli jsme si pro oběd do oblíbené Choosy, zasloužila jsem si bolestné...
Tak od dnešního dne umí Mates krásně říkat "hambugžík". :D

7. září 2014

7.9.2014 CIAF

Jako obvykle, i letos vyšly Slavnosti královny Elišky i CIAF na jeden víkend. Občas mi přijde, že to je schválně, aby se vyžily obě pohlaví. :D
Jako obvykle nám nad domem burácely stroje už od pátku a u těch největších siláků se Mates děsně bál, byť má jinak letadla rád a rád se za nima kouká. Měl smůlu, byl to pro něj krušnej víkend. Mě teda na stíhačky taky moc neužije, uchvátilo mě vystoupení větroňů, navíc s barvama... <3 Každopádně je pohoda moct to všechno sledovat jen tak ze zahrady...

6. září 2014

6.9.2014 Medieval games

V pátek jsme se byli večer podívat na ohňový průvod, dnes jsme si Slavnosti královny Elišky taky nenechali ujít. Tentokrát i s Matýskem. Zběžně jsme prolítli náměstí, ale tam byly takové davy (a kromě toho jsem se chtěla vyvarovat opětovného Mišákova skuhrání), že se mi tam ani nechtělo se prodírat, obzvlášť se dvěma dětma. Ale zamířili jsme dolů, do Žižkových sadů, kde byly atrakce pro děti. Jednak stanoviště s poetickým názvem Pohádková cesta - k vodníkovi se muselo přeskákat po kamenech, k perníkové chaloupce se šlo po napnutém laně, jakási další postava učila děti disco tance, mezi tím vším promo stánky RWE a masakrózně narvanej skákací hrad. Pár věcí si tam Mišák zkusil (pro Matese to moc nebylo) ale dost rychle jsem je lifrovala dál. Naštěstí... V druhé půlce parku totiž přišly na řadu ty správné středověké zábavy - kolotoč na ruční pohon (i s Turkem :)), střílení z kuše, přehlídka halaparten a štítů a brnění, házení kroužků na hradní věže, taky pár koní, draví ptáci a sovi a tak. To se kluci vyblbli oba dva, ale jinak suverénně nejlepší zábava za celé odpoledne je - překvapivě - běhat ze svahu a svalit se do trávy. Opakovaně. Případně běhat pozadu ze svahu a svalit se do trávy... Ach jo, ti kluci... :)

Re-re-start


Nojo, já vím, že to bylo dopředu dost jasný... Prostě nemůžu jen tak přestat. Tak hurá do toho, běh čtvrtý je před námi...

5. září 2014

That´s all, folks...

No, přátelé, a je tu konec. To nám to uteklo, co? Před rokem (plus mínus) jsem tu sesmolila první příspěvek mého už třetího běhu Projektu 365 aneb každodenního focení a blogování. Jak jsem si tak dneska prošla fotky, tak svůj účel projekt jistě splnil - spousta z těch jednotlivých fotek mi připomene konkrétní zážitky, pocity, prožité chvíle (a popravdě, některé taky ne :)). Hlavně mě moc baví sledovat, co všechno se za ten rok událo, jak (neskutečně moc) vyrostli kluci a tak.
Takže co, bude re-re-start? Běh čtvrtý??

5.9.2014 Procession

Páteční večer ve městě patřil Slavnostem královny Elišky. A protože byl Mišák (na rozdíl od předchozího dne) hodnej a nezlobil, nechali jsme Matýska na krku tátovi a vzala jsem Mišáka večer do města. Prošli jsme trhy na náměstí (tam jsme si zas a znovu museli vyjasňovat, že fakt nebudeme NĚCO kupovat u každýho druhýho stánku), mimo jiné okoukli kolovrátek, koupili Matesovi ručně vyráběné razítko traktoru, Mišákovi malovaný skleněný kamínek na krk a mně kafe. O půl deváté jsme pak okoukli ohňový průvod a následné ohnivé vystoupení a v devět už zase jeli domů. Za mě osobně to nebylo nic úžasného (jako akce samozřejmě pěkná, ale když jsem viděla ty historicky oblečené lidi z průvodu, jak se proplítaj mezi svítícíma bankama a žlutejma taxíkama, tak to prostě tak nějak nebylo ono), ale Mišák se vracel spokojenej. Ovšem víc, než co jinýho, si myslím cenil fakt, že jsme byli někde jen sami dva... :)

4. září 2014

4.9.2014 Chalk town

Už když jsem ráno vedla Mišáka do školky, bylo neskutečný teplo - vrátilo se nám totiž léto. Tak jsem Matesovi hned ráno navrhla, že půjdeme ven. Byl nadšen, pochopitelně. Já taktéž. A jak jsme si tak užívali pěkného dne, dostala jsem nápad - vzala jsem křídy a nakreslila Matýskovi na beton silnici pro jeho motorku. I s pakrovištěm. A stromy kolem silnice. Uprostřed park. V parku kavárnu. Na kraji pole a traktor s vlekem. Sice jsem vykreslila skoro všechny křídy, ale byla to skvělá zábava - pro mě, i pro něj. A s motorkou parkoval vzorně jen na parkovišti! :D

3. září 2014

3.9.2014 Sunny and windy

Po dvou komplet propršených dnech se konečně na obloze taky ukázalo slunko. Hezký. Ale foukal k němu ukrutně silný vítr. Míň hezký. Mates se v takovým počasí vždycky na ten vítr děsně vzteká a vždycky na mě významně kouká stylem: "Tak už to mámo (sakra) vypni, ten fučák!" Ale tak chválabohu, že jsme zase mohli z domu... :)

2. září 2014

2.9.2014 Lousy day

Šedivej den, kterej celej propršel. Navíc od sedmi od rána až do večera nám nešel proud. Radost. Tak jsem si vymyslela, že se aspoň vydám s Matesem na nákupy - oba kluci by totiž potřebovali kapánek rozšířit šatník. Vymyslela jsem to sice pěkně, ale Mates byl od rána tak protivnej, že jsem začala mít podezření, že mu něco je. A ono jo - rýma, trochu teplota, ale hlavně maximální zpruzelost. Tím pádem jsem si ty nákupy zase rychle rozmyslela a nakonec jsme si zajeli jenom pro oběd. Polední pauzu jsem úspěšně pronáramkovala, to šlo, ale odpoledne se dvěma dětma (jeden nemocnej, druhej nevybitej) na krku to bylo krušný. V první řadě chyběla zahrada a běhání a kolo a podobně, případně možnost jet do města a vylítat se tam, ve druhé řadě chyběly všechny elektronické berličky pro špatné počasí. Nakonec jsme to teda nějak přežili, ale byla jsem nesmírně vděčná, když ten proud večer pustili skoro o hodinu dřív. Je hrozně hezký moct si uvařit aspoň to kafe, když na něj dostanete chuť. :)
Jo, a málem bych zapomněla na obrázek - Míšův první výtvor ze školky. Měli nakreslit největší zážitek z prázdnin, tak schválně můžete hádat, co to je. :P

1. září 2014

1.9.2014 Black hole

"Máme doma ve sklepě malou černou díru, na co příjde, sežere, v ničem nezná míru..." zpívá v jedné písničce Karel Plíhal. Dneska jsem věřila, že takovou černou díru máme doma taky. Přijela jsem z nákupu a kromě potravin vyndala z tašky i pytlík náramkových gumiček, co jsem si (za výhodnou cenu) koupila. Položila jsem ho na stůl a zaregistrovala, že se o něj zajímá Mišák. O něco později, když už jsem byla převlečená a s uklizeným nákupem, jsem si najednou všimla, že gumičky nikde. Začala jsem pátrat. Mišák tvrdil, že je nikam nebral, tak jsem podezírala Matese. Hledala jsem všude. Prohledala jsem kuchyň - nic, zběžně jsem prozkoumala dětskej pokoj - nic. To už mě to začalo štvát. Pořádně jsem prohledala kuchyň. Včetně Matýskových obvyklých skrýší, prostorů za a pod gaučem a podobně - nic. Pořádně jsem prohledala dětskej pokoj včetně všech krabic na hračky - nic. To už jsem (ty blbý) gumičky hledala skoro hodinu, šílela jsem z toho. Věděla jsem, že musí bejt někde doma a vytáčelo mě, že je nenacházím. Znovu jsem prohledala kuchyň. Včetně tak pitomých míst, jako je mrazák.Ten pocit, kdy si připadáte jako debil, když hledáte gumičky v mrazáku, ale na druhou stranu naprosto reálně zvažujete možnost, že je tam opravdu najdete - k nezaplacení...
No, abych to zkrátila - na sklonku dne jsem gumičky našla. V ložnici, na krabicích vedle stolu. Původně jsem podezřívala Matese, ale když jsem pak zhodnotila polohu a umístění, byla jsem si nucena přiznat, že to Mates nebyl. Ty gumičky jsem si tam prosím pěkně musela odnést já sama. Aniž bych si toho byla vědomá. Takže jsem je hledala všude, jen ne tam, kam patří a kam jsem si je sama uklidila. Vpravdě geniální. A kapánek na hlavu, vím. :/