31. července 2014

31.7.2014 Aquacenter

Ani v zamračený a deštivý den jsme se nenudili - jednou jsem nerozumně přislíbila, že někdy zajdeme i do aquacentra, až nebude na koupání venku. No, slib mě dohnal, Mišák mě uhučel. Naposledy jsme tu byli loni a docela jsme si to užili, tak jsem se ani tak moc nebránila, popravdě. Ale to jsem si neuvědomila, že čas plyne, děti rostou a všechno se mění... Loni byl Matýsek ještě snadno manipulovatelné stvoření vítající každou legraci. Teď už je z něj malý tvrdohlavec, co s ním nepohne ani pár volů. Takže se jednou sklouznul v dětském bazénku (čímž se namočil do půl pasu) a následně strávil vyměřenou hodinu v plastovém domečku a nafukovacím skákacím hradu. Po prvním vlnobití naprosto odmítal chození do většího bazénu, nelíbila se mu ani bublající vířivka, nic. Největší zábavou byl dětský koutek (kvůli čemuž jsme se ale fakt nemuseli převlíkat do plavek) a pak kus lehce se svažující cesty k baru - cajdal si tam sem a tam a zkoušel, kdy mu to uklouzne a kdy ne, takovej trenažér. Ještě že aspoň Mišák si tam zablbnul, co to šlo, byť ten už zase na ty dětský věci začíná být docela velkej. Tak uvidíme, jak to bude zase za rok... :)

30. července 2014

30.7.2014 Planes 2

Letadla měl Mišák slíbený už dlouho, byli jsme domluvení, že až přijede ze Zlína, tak na ně půjdem do kina. Původní myšlenku jít na 3D jsem nakonec po přečtení recenzí zavrhla, ono to má ještě čas. I normální "placaté" představení je pořád ještě velkým zážitkem. Ač to na něm nebylo nijak extra poznat, tak se Mišák do kina prý hrozně moc těšil, občas byl dokonce i hodný. Měl trochu smůlu v tom, že se zrovna měnilo počasí a mě bolela hlava jak šlak. Ale v klimatizovaném kině mě to překvapivě trochu povolilo, tak jsem si film nakonec užila. Mišák taky. Oproti loňskýmu kinu, kdy nevydržel normálně sedět, pořád mluvil a vstával, byl tentokrát úplnej kinovej profík (včetně rychlosti konzumace popcornu, který jsem se mu uvolila koupit :)). Nahlas se smál fórkům, statečně se držel, když to občas bylo smutný a hned po filmu se sháněl po tom, jestli mu i tenhle film koupím na DVD. Zlatej kluk. :)

29. července 2014

29.7.2014 Hammock

Hledala jsem nějakou bezplatnou zábavu pro kluky, tak jsme vyrazili na velké hřiště do Malšovic. Mišák se vždycky někam rozlítnul, Mates pochopitelně za ním, ať už to bylo něco pro něj nebo ne. Jak ocásek. Vyzkoušeli postupně všechno, co tam bylo - mimochodem jsem si zase všimla, jak moc Mišák za ten rok, co jsme tam nebyli, zesílil a vyrostl, spousta věcí, co byla dřív složitá, už je teď hračkou. V lanové průlezce vylezl v mžiku až nahoru, lanovku si nachystal i sjel úplně sám, několikrát, u průlezek pro malý lezl až tam, kam se ani nemá, no hotová opice... :)
Pak jsme naložili v práci Koalixe a odvezli ho do servisu k autu. A já jsem měla v plánu tak maximálně malej nákup. Ale když jsme v centru parkovali, tak se ozvalo zvolání "Jééé, vláček!" a bylo to v pytli. Když to nevyšlo včera, tak dneska už jsem to prostě neukecala... Měli jsme půl hodiny na bankomat a nákup, zvládli jsme to, ale když jsme se vrátili, tak byl vláček už skoro plný, zabrali jsme poslední tři místa. Zaplatila jsem stovku za jízdu a vzápětí hned dalších třicet korun za melounovou limonádu, co z nedaleké kavárny přinesl číšník až k vlaku. Dobrý marketingový tah, tác se mu vyprázdnil jako nic. A jeli jsme. Ač se oba kluci na cestu vláčkem nesmírně těšili, tak se celou cestu tvářili neskutečně zpruzeně/unaveně. Matese asi dost překvapil mluvený komentář, Mišáka prý zase prudilo, že vláček celou cestu vrzal. Byť jsem tedy fotky z vláčku zhodnotila jako nepublikovatelné (ale na FB jsem jednu švihla :D), tak cestou domů mě kluci přesvědčovali o tom, že se jim to děsně líbilo a že to bylo super. Tak ok. :)

28. července 2014

28.7.2014 Park train

Původně jsem chtěla kluky dneska vyvézt Hradeckým turistickým vláčkem, ale bohužel mi unikla jedna drobnost, a to, že vláček jezdí denně mimo pondělí. Nevadí, nahradili jsme ho druhým vláčkem v Hradci, o poznání menším, ale pro děti neméně zajímavým. Malý vláček kroužící v parku na nábřeží. Matýsek na něm jel poprvé, docela zážitek. A dost složitý ho odtamtud dostat, když viděl, že my vystupujeme, ale další děti nastupují. Tak počítám, že jsme tam nebyli naposled... :)

27. července 2014

27.7.2014 Tennis balls heads

Hlavy jako tenisáky. Ano ano, vyloženě už si to o letní sestřih říkalo - oba chundelatí, v noci zpocení. Tak jsem je večer, po předbouřkovém koupání na Flošně, jen co trochu oschli, vzala zase strojkem. Ať mají na dovolenou pohodu...

26. července 2014

26.7.2014 He´s back

V šest třicet nás Matýsek probudil, během chvíle jsem ho nachystala (včetně snídaně) na předávku dolů a vyrazili jsme s Koalixem do Zlína pro Mišáka. Kafe a benzín ještě v Hradci, snídaně v Mohelnici. Další rychlé kafe a návštěva knihkupectví ve Zlíně. Vyzvedli jsme Mišáka a o půl dvanácté vyrazili obratem zase zpátky. Drsné, ale efektivní. Bála jsem se, že nám Mišák cestou vymluví díru do hlavy, ale byl překvapivě tichej - sice byl rád, že nás vidí a že jede domů, ale na druhou stranu se mu ve Zlíně líbilo a nechtělo se mu pryč. V Moravské Třebové oběd a něco po třetí už jsme byli zase doma. Utahaní, po těch šesti stech kilometrech, ale doma. Všichni čtyři. Kluci se dojemně přivítali, myslím, že se navzájem fakt postrádali. Ale odpoledne už lumpili, řvali a šťouchali se, jako by nic.
Takže po dvou týdnech je po klidu, už jsem prázdniny měla. Chmch... :)

25. července 2014

25.7.2014 Christmas in July

To jsem se zase nechala do něčeho uhučet... Na FB toho moc nemám, ale jednou z mála skupin, ve které jsem jakž takž aktivní, je mezinárodní fanklub Smashbooků. Klasický babinec, kde se každý (vlastně spíš každá) chlubí tím, co vyrobil(a). Občas docela dobrý zdroj nápadů. A nedávno tu vyhlásili akci "Christmas in July" - náhodný swap (korespondenční výměna) vánočních kartiček, nálepek, pásek, papírů, všeho. Prostě vánoce v červenci. Nevím přesně, co mě vedlo k tomu, že jsem se přihlásila, ale už je to dávno. Zpětně mám pocit, že jsem se musela snad zbláznit. Každopádně mi hořel termín, tak jsem byla nucena pustit se dokonce i do výroby něčeho vlastního (což bylo v tomto swapu podmínkou). Uf. Ale zásilku se mi nakonec povedlo odeslat včas - pět dní před deadline -  a teď jsem moc zvědavá za a) jaké budou na mou vánoční obálku ohlasy a za b) co dorazí mně. Uvidíme, uvidíme...

24. července 2014

24.7.2014 60 km

Na nedávném grilování jsme se s paní hostitelkou domluvily, že bychom během Mišákových prázdnin ve Zlíně mohli s Koalixem dorazit na motorkách. Tak z toho byla dnešní jízda do Hořic a zpět. Moc jsem toho letos nenajezdila a teď pic, rovnou šedesát kilometrů. Navíc po celkem frekventovaných cestách. Ale šlo to překvapivě dobře... Tedy až do toho okamžiku, kdy mi to (cestou zpátky, už potmě) v křižovatce chcíplo a najednou jsem měla motorku na zemi. Ani sama sobě nejsem schopná zreprodukovat, jak se to stalo. Zato dobře vím, co následovalo - prostě jsem ji zase zvedla. Sama. A jsem za to na sebe pyšná. Hotovej Rambo. :D Odnesla to (jen) spojková páčka, ale byla jsem ujištěna, že se to stává a že to není žádná tragédie. Tak cajk. :)

23. července 2014

23.7.2014 Systematic cooking

Tak jo, každý má nějakou úchylku. A kdo si myslí, že ne, tak si jí jen není vědom nebo si ji nedokáže přiznat. Já jsem systematik. Mám ráda pořádek. Třeba při vaření... :))

22. července 2014

22.7.2014 Tractor and harvester

Odpoledne jsme si s Koalixem dali ve městě sraz na kafe a když jsme se vraceli z města domů, všimla jsem si, že na nedalekém poli jezdí s kombajnem. Tak jsme se domluvili, že se na ně zajedeme na kole podívat. Matýsek nadšenej (ovšem ten je nadšenej kdykoliv vytáhneme kolo, je to kluk vděčnej :)). Koukali jsme, chvíli jsme si počkali na kombajnovo-traktorové přesypávání obilí a už jsme se pomalu chystali jet zpátky, když tu najednou se k nám jeden z traktorů přitočí a pán z traktoru se nás zeptá, jestli se nechceme projet. Pochopitelně jsme chtěli, Mates ani na vteřinu nezaváhal. A muži mi zmizeli v kabině. Původně jsem si myslela, že jde jen o projížďku v traktoru. Až dodatečně jsem zjistila, že traktor je jen převezl ke kombajnu a pak si mí chlapi jezdili po poli v kombajnu. Dvě otočky po poli, ale byli pryč pěkných 20 minut, a to se prej pán z kombajnu divil, že už chtěj vystupovat (Koalix rozumně nechtěl riskovat, že by odtamtud Matese už nedostal). No to byl zážitek! Záviděníhodný! :)

21. července 2014

21.7.2014 Coffee with letters

Na pondělní večer jsme se dvěma dalšími spolumatkami původně domlouvaly velkou akci, že přenecháme dítě/děti mužům a zajdeme společně někam na večeři, třeba i lehce popít a hodně povykládat. No, nakonec to všechno padlo kvůli jedné potvoře včele a jejímu žihadlu, akce odložena na neurčito, no nedá se...
Takže místo megaakce to dnes bude kapánek skromnější. Knihovna si žádala naši návštěvu, tak jsme zajeli - Mates už to tam znal, takže to proběhlo jako obvykle - poctivě si obešel všechny oblíbené hračky a já mezitím koukala po knížkách. Tentokrát jsem tam navíc narazila na dvě své známé, evidentně je městská knihovna a její dětské oddělení velkým místním lákadlem. No, nedivím se...
A cestou z knihovny už Mates naprosto automaticky zamířil do kavárny v přízemí. A i tam si obešel obvyklé hračky, vztekal se u nich stejně jako posledně, když mu vláčky z vláčkodráhy nejezdily, jak měly. Obsluha si mě - jako matku, co uklízí po dětech - neustále pamatovala, tak jsem je nezklamala ani dnes. :)

20. července 2014

20.7.2014 Afternoon beer

Teplé počasí přetrvávalo, tak jsme se dnešní nedělní odpoledne zajeli zchladit k řece. Mates nadšenej, lovil kamínky, brodil se (dost studenou, teda) vodou, koukal po kačenách, pohoda. Po ochlazení číslo jedna jsme se přesunuli o pár metrů dál na ochlazení číslo dvě, na točenou desítku. Dvě ve mně zmizely jako nic (asi tak, jako v Matesovi balíček slanejch tyčinek :D), dál už jsem se musela krotit, abych ho někde cestou nevyklopila, ale zase jsem si ověřila, že v tom vedru fakt na žízeň nic lepšího není. :)

19. července 2014

19.7.2014 IKEA

Nemohli jsme nevyužít příležitosti, že máme na krku jen jedno dítě, a nejet do Ikey. Zase po roce. Obhlídli jsme psací stoly (máme v plánu Mišákovi zprovoznit psací stůl na školní úkoly s předstihem), nakoupili pár drobností (no vyloženě vodvar :D) a jeli jsme - v úděsným vedru - domů. Mates byl cestou luxusně hodnej, ale zato Ikea ho vyloženě ponoukala ke zlobení. Chtěl pochopitelně ochmatat všechny hodiny, všechno vyzkoušet, prozkoumat, no byl to kumšt ho udržet. Až jsme říkali, že to bylo naposled, co tam s náma byl. Tak uvidíme za rok... :))

18. července 2014

18.7.2014 Summer pleasures

Už se to teplo nedalo ignorovat, už to prostě chtělo vodu. Tak jsme si s Matesem zašli na Flošnu, tentokrát jen ve dvou. Říkala jsem si, jak to bude oproti minulé návštěvě se dvěma dětma na starost daleko víc v pohodě... A světe div se, zase jsem (v duchu) brblala. Ona se totiž Matýskova hlavní zábava na koupališti sestává z jednoho oblíbeného místa v dětském brouzdališti/bazénku. Jsou tam dva schůdky a zábradlí a Matýska fakt bavilo celou dobu jen udělat dva kroky po schůdcích do vody, dva kroky zpátky nahoru, "skok" (krok :)) do bazénu, tři kroky ke schůdkám a tak furt dokola. Hodinu. Nedal se ukecat ani na výlet do velkýho bazénu, ani na dětskou skluzavku (sama jsem uznala, že je na ni stejně asi ještě docela malej), nikam. Jen ty svoje dva kroky tam, tři kroky zpátky. No tak jo, no... Takže to sice nebyl stres a hlídání dvou lumpů každýho jinde, ale zase to byla přece jen kapánek nuda. O tom, že bych si třeba zaplavala, nemohla být pochopitelně ani řeč.
Ale tak Mates spokojen, po bazénu si dal obligátní zmrzku a jeli jsme zase domů. (Mimochodem, na koupalištních dnech mě vždycky mrzí, že nemám z vody žádné fotky, ale když ono se to fakt nedá. Kromě toho, že je většina těch vodních hrátek nezachytitelná, tak si prostě prakticky nedovedu představit manipulaci se dvěma dětma a ještě přístrojem...)

17. července 2014

17.7.2014 Strollerless

Po několika dnech domácí a zahradní zábavy jsem se s Matýskem vydala do města. A napadlo mě, že by se dal vyzkoušet novej model, že to zkusíme bez kočárku. Vzhledem k tomu, že se u Matýska během pár dní, co je bez Míši, naplno rozjelo "šám, šám!" období, tak nijak neprotestoval, naopak byl nápadem nadšen. Když pak ale zjistil, že to obnáší dojít si na zastávku po svejch, tak ho pravda to nadšení trochu přešlo, ale půl cesty jsem ho zvládla odmotivovat a druhou půlku jsem ho vzala na koně (aby nám to neujelo :D). Pochopitelně pak musel "šám, šám!" nastoupit do autobusu, což naštěstí na naší čerstvě bezbariérové zastávce šlo vcelku bez problémů. V autobuse byl překvapivě hodnej, seděl a koukal, asi si najednou připadal velkej a důležitej.
Takže premiéra je za námi, teď už to chce jen trénovat, ale počítám, že nejpozději na jaře budu moct golfky zase slavně prodat... :)

16. července 2014

16.7.2014 Motorcycle again

Už dlouho se mi nestalo, že by se mi zdál tak hodně živý sen, který by se mi prolnul do skutečna. Nepamatuju si všechno, ale byl v něm zkráceně celý život až do stavu (cca blízká budoucnost a rychle to šlo dál), kdy jsem měla jedno dítě ve škole, kde mu to moc nešlo, druhé ve školce, kde bylo nešťastné (ve snu se objevily nějaké problémy s tamějším panem ředitelem) a já v práci, ulítaná ze všeho, s nesmírně silným pocitem toho, že všechno pěkný už je pryč a už to bude jen horší. Hodně dlouho jsem se neprobudila tak vyděšená. Navíc ve mně ten sen hlodal celý den, pořád jsem o něm musela přemýšlet, stejně jako ve mně zůstávala jakási úzkost, že už je to všechno v pytli...
Hodně jsem celý den přemítala, jestli není moje rozhodnutí vracet se do práce příliš ukvapené a jestli už je fakt všechno to lepší za mnou a podobně, ale co člověk ví? Rozhodně se s podobnýma myšlenkama nedá moc fungovat, prostě se musím na svět koukat jako optimista. Ale dostal mě ten sen a ne že ne.
Každopádně jsem si užila další den se svým potomkem, byla jsem si zacvičit a večer jsme si ještě s Koalixem vyjeli na motorkách. Jestli to takhle půjde dál, tak bych si snad v budoucnu nemusela stěžovat...

15. července 2014

15.7.2014 Playground visit

Jednodětný týden - s Mišákem ve Zlíně - je pro mě něco jako prázdniny. Neskutečný rozdíl - jedno dítě, žádný dítě. Navíc když se Mates zrovna nevzteká a nemlátí sebou o zem, tak je naprosto k sežrání, pamatuju si, jak jsem tohle období kolem druhýho roku, milovala i u Mišáka. Ten navíc o něco víc povídal, ale Matýsek to teď bez Mišáka docela dost dohání - pořád mu ta tlamička jede. :)
Tak jsem si na tu jednodětnou pohodu naplánovala čilý společenský život - akorát to nakonec dopadlo tak nějak divně, že jsou všichni buď na dovolené nebo mají plné ruce práce doma. Tak jsme se aspoň s Adélkou viděly a popovídaly, zatímco se děti vyblbly na hřišti. Všeobecná spokojenost.

14. července 2014

14.7.2014 Original receipe

Už jsem vařila z nejrůznějších receptů, ale ještě nikdy jsem nezkoušela uvařit něco, o čem jsem zaslechla v autobuse. Ale když ono to znělo tak úžasně - jedna starší paní tam vychvalovala druhé svůj oblíbený recept na úplně jednoduchou polívku. A když jsem viděla, jak Matesovi ve Zlíně polívky od babičky jely, tak jsem se holt musela taky pochlapit. Tak jsem za čerstva vyzkoušela polívku z ovesných vloček, tak jak ji popisovala neznámá paní sedící za mnou v autobuse číslo 31 jedoucí v sobotu před polednem na Filmové Ateliéry.
Nejdřív se musí lehce opražit ovesné vločky (pozor, nepřipálit, chce to pomalu a hlídat), pak je zalít přiměřeným množstvím vývaru (přinejhorším jen horkou vodou + masoxem), okořenit (sůl, trochu pepře, případně česnek) a je hotovo. Já teda přidala ještě trochu zeleniny (mrkev, hrášek), ale jinak to bylo přesně tak, jak to ta paní povídala - ultrarychlá a přitom vynikající polívka. Takže děkuju! :)

13. července 2014

13.7.2014 Parting

Opět balení, nádraží, vlak a odjezd. Bez Mišáka, jen jednodětně. Jak jsem si malovala, že to bude pohoda, tak Matese zrovna začaly chytat tak příšerné vzteklé záchvaty, až jsem se nestačila divit. Klasika s házením sebou o zem a vzteklé kopání nožičkama. V kupé na zemi, kvůli prkotině, pochopitelně. No, tohle jsem fakt nepotřebovala zažít...

12. července 2014

12.7.2014 Wallachian hills

Důvod, proč jsem tenhle víkend jela do Zlína, když jsem tu byla relativně nedávno, tkvěl v pozvání na svatbu jedné z mých spolužaček a kamarádek z gymplu. Polední obřad jsem jaksi nestíhala, ale na afterparty jsem se podívat chtěla. Prvním dobrodružstvím byla cesta půjčeným autem někam do nitra valašských kotárů. Ale dala jsem to (skvělá navigační a strategická příprava se nezapře :D), včetně parkování (ve svahu mezi stromy). Druhé dobrodružství bylo vytrvat a zabavit tam děti ty dvě hodiny, než novomanželé vůbec dorazili. Ale i to jsme zvládli. Potkala jsem tam pár svých spolužaček, ale na nějaké velké vykládání to mezi všema těma dětma stejně moc nebylo. Největším zážitkem tak nakonec bylo setkání s živou kozou, lezení po starém traktoru a cesta autem po kopcích. Taky slušný skóre. :D

11. července 2014

11.7.2014 In the train

Cesta do Zlína. Se dvěma dětma a s plným kelímkem latté z Costy (chválabohu!). Cestou asi milión bagrů, jak všude opravujou koleje. Děti hodný, obzvlášť s tabletem. Mišák je celej divokej a skoro neposlouchá. A furt opakuje, jak se těší, až budeme pryč. No, uvidíme, uvidíme... :)

10. července 2014

10.7.2014 Seamstress

Den před odjezdem do Zlína. Ačkoliv jsme na to měla dost času, tak jsem s opravováním Mišákových kalhot (aby nemusel jet jako úplnej trhan - na kolena je fakt expert :/) měla pochopitelně nejvíc práce dnes. A nemůžu říct, že by se mi dařilo. Sice jsem tentokrát nebojovala tři čtvrtě hodiny se špatně navlíknutou nití, jako posledně (když jsem dědovi zakládala kalhoty), zato se mi povedlo přišít záplatu na koleno zároveň i na zadek. Grrr, jestli něco nesnáším, tak to je párání své poctivě ušité práce. A to mě ty kalhoty čekaly minimálně troje! No nakonec jsem to dala, pochopitelně, ale byl to boj. A všechny ty další děravý kalhoty, co jsem objevila (a co už jsou mezitím Mišákovi malý), jsem zatím odložila na neurčito, až mě přejde vztek. Radši. :D

9. července 2014

9.7.2014 Four boys

S Evčou míváme pravidelné matkodýchánky, dřív to bývalo s oběma Mišáky, poslední dobou pak s těmi mladšími lumpíky (ano, není nad to mít synchronizovaná těhotenství :D). Ale teď přes prázdniny jsme si to daly po dlouhé době zase se všemi dohromady. Původně byla v plánu návštěva ZOO ve Dvoře (která měla minule ohromný úspěch díky novému lanovému hradu), ale počasí bohužel zklamalo. Tak jsme se sešli u nás na hromadnou pizza-party (všichni nadšení) a odpoledne jsme vyrazili do Tonga (všichni nadšení). Jen to bohužel napadlo i půlku Hradce, tak tam bylo narváno tak, jak jsem to ještě nezažila. Ale velcí to zvládali a malý jsme uhlídaly, takže nakonec taky spokojenost. Jen mě mrzí, že jsem dva dny poté našla doma kupóny na vstup zdarma. Tak příště, no...

8. července 2014

8.7.2014 Yes man

Netuším, kde se to tu vzalo, ale z ničeho nic začal Matýsek na všechno odpovídat ukázkovým (a neskutečně sladkým) "ano". - Chceš ještě jogurt? - Ano. - Podáš si sám lžičku? - Ano. - Tak si vylez na židli... - Ano.
Ne že by neuměl ne, to umí samozřejmě taky, ale prostě najel na ano. A to i v záludných otázkách. - Seš lumpík? Ano! :D

7. července 2014

7.7.2014 After the pool

Původně jsem na první den opravdových prázdnin (= té (dlouhé a úmorné) doby, kdy mám na krku dvě děti místo jednoho) měla naplánovanou dobrodružnou cyklovýpravu, ale v tom horku se to fakt nedalo. Dopoledne jsme vděčně strávili v relativním chladu domova, no a dopoledne se nedalo dělat nic jinýho, než se jít vykoupat. První letošní výprava na Flošnu. Koupání - super, voda - super, ale hodně lidí (pochopitelně) a taky schopnost uhlídat dvě nadšené děti už celkem kumšt. Naštěstí Mišák vcelku dobře pochytil princip "jdu si po svým, jen se chodím hlásit" a Matesovi zase k dlouhodobé zábavě stačily dva schůdky, ze kterých vytrvale skákal/padal a zase na ně zpátky lezl - ohromná zábava. Takže celkově napoprvý dobrý, příště půjdem zas. :)
Mimochodem, nerostou ti kluci nějak moc rychle???

6. července 2014

6.7.2014 By the river

Další hicoidní den, neděle. Hned ráno jsem si udělala radost ranním výběhem (jako že jsem vyběhla, ne že bych byla ve výběhu :)) - naštěstí se to v devět ráno ještě dalo, dál už to bylo jen horší. Odpoledne jsme se vydali s dětma na zmrzku, ale nakonec se to nějak zvrtlo ve zmrzku a cyklistickej výlet. Dojeli jsme k Orlici a když už jsme u ní byli, tak kluci - ač jsme na koupání nebyli nachystaní (fakt jsme původně jeli jen na zmrzku :)) - prostě neodolali...
Mimochodem, další důkaz, že historie se opakuje - téměř přesně na den... :)

5. července 2014

5.7.2014 Barbecue party

Je to hrozný. Tak běžný stereotyp, který najdete v každé druhé (letní) reklamě, v každé (letní) marketingové kampani. Grilování. V létě přece všichni grilujou. Kdo negriluje, jako by nebyl.
No, a teď si představte, že my jsme doma v životě negrilovali (občasné opejkání špekáčků nepočítám, podle mýho to není totéž :)) a nikdy jsme na žádným grilování ani nebyli. Až dodnes.
Někdy v koncem června mi přišlo pozvání na "malé grilování pro pár lidí", že mám přijet s celou rodinou. Tak jsme ve stanovený čas přijeli (včas a jako první, pochopitelně), během odpoledne snědli spoustu dobrýho jídla (ano, i steak z grilu) a pití (výborná domácí limonáda i ovocná bowle), trochu si posoušlajzovali (byť to teda se dvěma rozjívenýma dětma bylo docela složitý) a ještě v podvečer odfrčeli zase domů. Bylo to fajn, ale stejně mi malá soukromá návštěva sedí líp, přijde mi, že jsem si s paní hostitelkou nestihla vyměnit víc než dvě věty... :)

4. července 2014

4.7.2014 Scented gift

Zítra nás čeká společenská událost, tak jsem dnes měla za úkol mimo jiné pořídit narozeninový dárek. Obvykle to řeším knihou, ale tady jsem si jednak nebyla jistá a druhak mi včera Péťa kapánek otevřela oči. Knižní dárky mají totiž tu nepříjemnou vlastnost, že se hromadí. Tak jsem se rozhodla zavítat po čase do Body Basicu a pořídit tam krásně oranžový voňavý balíček plný koupelnových radostí. Tak snad udělá radost... :)

3. července 2014

3.7.2014 Garden visit

Po pár letech (skoro přesně po čtyřech :)) k nám na zahradní návštěvu zavítala Péťa s dětma. Užili si to všichni - Viki na písku, Vinci všude. A ještě jsme s Peťulkou domluvily odběr našich zemědělských přebytků :)

2. července 2014

2.7.2014 Closure

Kdysi dávno, když byl Mišák ještě malej (cca tak, jako Matýsek teď) jsme v knížkách narazili na Malého beránka. Mišáka tehdy nadchnul a nastartoval období hýbacích knížek. Postupně jsme sehnali i Malou rybku, Malého pejska, pak (z další sady leporel od cpress-u) i Mlsnou myšku a Žluté kuřátko. Nesčetněkrát nám tyhle knížky pomohly, skvěle sloužily na cestách, Mišáka bavily opakovaně a dlouho. Nejhorší ale bylo, že jsme z přebalu hned toho prvního Beránka zjistili, že existuje i Malý zajíček. Během uplynulých let jsme se po něm ptali všude možně, zkoušeli jsme naše osvědčené knihkupectví (ale i jako "štamgasti" jsme měli smůlu), zkoušeli jsme malé krámky plné zapadlých pokladů, zkoušela jsem všechny možné i nemožné internetové obchody, kde se zajíčkem holedbali. Většinou následovalo pár týdnů ticha a pak pokorné přiznání, že se Zajíček už opravdu nedá nikde sehnat. Mišák už pravda hýbacím leporelům kapku odrostl, ale zase jim dorostl Matýsek. Zase zažívají zlaté období slávy a jednu z nich beru sebou na jakoukoliv cestu - a obvykle opravdu nezklame.
A teď k tomu, proč to celé vlastně píšu. :) Nedávno jsem objednávala z Bookdepository, chtěla jsem Matesovi trochu rozšířit knížkový arzenál a z českých už se mi nic nelíbilo. Přišlo mi, že zrovna u hejbacích leporel je dost jedno, v jakém jazyku jsou napsány ty dva verše na každé stránce. A výběr v anglických dětských knížkách je pochopitelně někde úplně jinde. Tak jsem objevila jednu s bagříkama, jednu s traktorem, no a co čert nechtěl, najednou koukám, že tam mají i zajíčka. Nelenila jsem a objednala všechno (mimochodem to vypadá, že jsem vzala posledního, už je i na Book Depository jako currently unavailable). A měla jsem ze sebe radost, jak jsem celou zajíčkovou záležitost elegantně dořešila. Konečně, po letech...
Dnes dorazil. No, Mišák si sice pamatoval, že zajíčka už roky sháníme, ale nějak ho anglická verze úplně nenadchla. Že si to nemůže přečíst. Aspoň že Matýsek projevil dostatečné nadšení. A já mám ze sebe furt radost, že případ Malý zajíček je konečně úspěšně uzavřen. Howgh.

1. července 2014

1.7.2014 Evening pancakes

To se můžete - když už je tu ten červenec - snažit a říkat si celej den, že budete přes prázdniny jíst kulturně (= pokud možno zdravě a bez prasáren). A pak vám večer na stole přistane kopec voňavých a fantasticky vypadajících palačinek. No jak to asi může dopadnout?? :)