30. listopadu 2014

30.11.2014 Prague trip

Pár týdnů zpátky se zjevila myšlenka sejít se s plurk-holkama v Praze na kafi. Dokonce na Černým Mostě, což bylo pro mě naprosto ideální. A pak mě tak napadlo, že by mohlo být fajn vzít Mišáka sebou - po naší letní výpravě jsem mu slíbíla, že si někdy vyrazíme do Prahy i jen sami dva, bez Matýska, abychom si to trochu víc užili... Promyslela jsem program tak, aby ho bavil - hlavně jízda metrem a tramvají! - a doufala, že pak na kafi bude hodnej (idealista, vím :)). Z domu jsme vyrazili v devět ráno, dojeli na autobusák, chvíli si počkali na žlutej SA bus a svištěli jsme do Prahy. Pak z "Čerňáku" metrem rovnou do centra - mimochodem, jestli něco nesnáším, tak absenci sofistikovanějšího automatu na jízdenky, fakt jsem sebou neměla dost drobných (a taky miluju možnost SMS jízdenky, kterou odešlete, ale za celý den vám nedorazí žádná odpověď nedejbože potvrzení - to mám jako zaplatit 110,- za celodenní jízdenku a pak si pro jistotu koupit ještě jednu normální nebo jak? Gr!). Vystupovali jsme na Andělu a celou dobu jsem se modlila, aby tam nikde nechytali revizoři. Naštěstí nikde nikdo (přece jen, neděle), tak jsme úspěšně přesedli na tramvaj a nechali se přiblížit na Malostranské náměstí. Chtěla jsem totiž Mišákovi ukázat aspoň něco z Prahy - on sám si řekl, že chce vidět Hradčany, já mu zas chtěla ukázat Karlův most a Vltavu. Ona teda byla zima jako blázen, takže to na žádný velký procházkování nebylo, ale turistů bylo pochopitelně všude dost, zima nezima. Karlův most, Vltava, Hradčany, Staromák, Václavák a byli jsme zmrzlí i uchození tak akorát dost. Na Můstku jsme zase sedli na béčko a svištěli zase zpátky na ČM. Nebo spíš do CČM. Stihli jsme to tak akorát na sraz s holkama, dokonce jsme tam byli první. Ukořistili jsme stůl s křesílky a vyhlíželi ostatní. A někdy v tomhle okamžiku se z Mišáka, který byl do té doby nadšený cestovatel a pohodový parťák, stal zpruzelý drzý a neposlušný (pre)puberťák. Postupně jsme se sešly, co to šlo (=co nás Mišák nechal), jsme si povídaly, ale popravdě řečeno mi celý naše posezení Mišák opravdu dost otrávil. Nakonec jsme se radši zvedli dřív a pochopitelně jakmile jsme opustili společnost, byl Mišák zase v pohodě. Necelé dvě hodiny do odjezdu autobusu už jsme jen tak prozevlovali v CČM a v pět vyrazili zase k domovu. Během obou cest autobusem si Mišák skvěle užil starý MP3 přehrávač, co jsem nedávno při uklízení znovuobjevila - nahrála jsem mu tam všechny Hurvínky a pochechtával se celou cestu. A já mohla číst (nevídáno). Úplně domů jsme dorazili po sedmé, akorát na koupání. Vymrzlí a unavení, ale jinak víceméně spokojení. Rozhodně to bylo zajímavé dobrodružství... :)

P.S. A zapomněla jsem prolinkovat blog od Janiny se stejným kafem... :)

29. listopadu 2014

29.11.2014 Dancing

Celý den šedý, upršený, vlezle studený. Ani nos jsme nevytáhli. Matýsek pořád ještě dokašlával, Mišák naopak kašlat začal, inu, je to radost, když uhodí podzimní vlna nemocí. Tak jsme sjeli minimálně čtyři pohádky, tady kluci vesele tančí u závěrečných titulků některýho z nich. :D

P.S. Ještě musím dodat poznámku - jednou jedinou dopolední smskou se mi povedlo napáchat hromadu zmatků. A přitom by stačilo v té první zprávě zmínit, že se bavíme o neděli, achjo. Holt příště, KlaPi... :)

28. listopadu 2014

28.11.2014 Advent market

Nic netušíc jsem se odpoledne vydala do města a jako obvykle jsem se těšila na příjemnou bezdětnou hodinku. No to jsem si dala - v centru davy lidí na přechodech, oblíbený parkovací místa zavřený, do toho ještě mrholilo - dovedete si jistě představit, že jsem si nadávala silně, že jsem se vůbec někam jezdila. Nakonec jsem teda všechno potřebné nakoupila i zařídila, ale bylo to ulítaný a složitý, žádná pohodička. Tak třeba příště, někdy, po Vánocích, třeba... :)

27. listopadu 2014

27.11.2014 Xmas tags

Využila jsem příležitosti, že se díky Mišákovu lezení dostanu do místního nejobchodnějšího centra a zastavila jsem se ulovit jeden z posledních vánočních dárků. (Chválabohu, ty návaly lidí jsou děsný a bude to jen houstnout, pochopitelně...)  Tohle jsem tam viděla a neodolala. Za 15,- no neberte to :)

26. listopadu 2014

26.11.2014 Schoolboy

Velká událost - byla jsem se s Mišákem poprvé podívat ve škole. Mám pocit, že jsem z toho byla víc nervózní než on, připadalo mi to hrozně závažný... :)
Ono to bylo odpoledne s ukázkami hodin a nejdřív jsme zavítali na angličtinu. Příjemné učitelky, dotyková tabule, zajímavé učení - tahle hodina se Mišákovi i mně líbila dost. Horší to bylo s následující matematikou, ale i tam se Míša nakonec jakž takž chytil. Ale do dalších místností (pracovní dílna - nějaké lepení z papíru nebo hudební výchova) jsem ho už nedostala, stačilo mu to. Každopádně škola pěkná, takže se tam nejspíš zase brzo podíváme - zápis bude v lednu. :)

25. listopadu 2014

25.11.2014 Barking kid

Tak dlouho jsem všude opakovala, že mám děti chválabohu zdravý, až to najednou není pravda. Ještě ráno byl Matýsek užvaněné veselé dítě, co nás s nadšením vytáhlo z postele ještě za tmy. Když jsem přišla z práce, čekala mě rozpálená kňourající osůbka, které evidentně nebylo dobře. Když pak během večera - kdy mimochodem dobrovolně zalezl do postýlky a pohádku poslouchal bez obvyklého vrtění a povídání - začal ze spaní štěkavě kašlat, bylo mi to jasný. Laryngitida. Stejně jako loni. Achjo.

24. listopadu 2014

24.11.2014 Spelt mash

Těžká přetěžká noc. V rozmezí půl jedné a půl třetí mě Matýsek osmkrát vytáhnul z postele řvaním, které - jak jsem zjistila - pramenilo z vlastní neschopnosti se správně přikrýt. Pokaždý jsem byla nucena vstát, správně ho přikrýt, počkat, až začne usínat, jít si lehnout a v okamžiku, kdy se už už chystala spát, začalo to na novo. Samozřejmě jsem pokaždý doufala, že už to bylo naposled a že už bude spát. A ono se to opakovalo, znovu a znovu. Když už bylo po druhé hodině, tak jsem mu prostě řekla, že už nepřijdu, protože se prostě potřebuju taky vyspat. Nevím, jestli to pochopil nebo prostě už taky konečně usnul, ale od půl třetí už jsem - chválabohu - spala.
Ráno jsem nebyla právě nejčerstvější, ale rozhodně jsem z toho ponocování byla pěkně hladová. A vzpomněla jsem si na pytlík špaldové kaše. Tak jsem si s pomocí kakaa a másla udělala z mizerného rána o něco míň mizerné, protože ta kaše byla naprosto skvělá!

23. listopadu 2014

23.11.2014 Cat tail

Vytáhnout kluky na procházku ven bývá čím dál horší - zvlašť Matýskovi se často nechce ťapat. Ale většinou na něj platí, že půjdeme obhlídnout pejsky a kočičky. Dvojí sousedi mají nová štěňata, od těch si nechá vždycky olízat prsty přes plot, ale ještě víc ho fascinují kočky, kterých je teda kolem taky dost. A tahle bílá, to je Matýskova oblíbená. Dodnes byla nedosažitelná, vždycky ji obdivoval jen zdálky, protože před námi utíkala. Ale dnes se po umírněném pronásledování nakonec nechala pohladit - Mates v sedmém nebi, mluvil o tom celej večer, jak ho kočička šimrala ocáskem. Roztomilé... :)

22. listopadu 2014

22.11.2014 Crossroads in library

Opět nadešel čas zajít do knihovny - mimochodem, na pomezí podzimu a zimy je to jedna z nejlepších destinací, kde trávit sobotní dopoledne. Kluci se tam rozhodně nenudí a není tam nával. Jinak Matýsek naprosto zbožňuje tuhle velkoprostorovou dráhu pro auta a vlaky - tak počítám, že i pak ve školce bude patřit k oblíbeným hračkám... :)

21. listopadu 2014

21.11.2014 Paper kindergarten

Zase jednou školkovýtvor. Dětičky ve školce tvořily - překvapivě - školku.
Mimochodem, Matýsek jí byl nadšen, hned do ní naházel všechny stickies potvory, co doma máme. :D

20. listopadu 2014

20.11.2014 Climbing window

Čtvrteční lezení. A moje čtecí hodinka. Radost.

19. listopadu 2014

19.11.2014 Koala-less

Koalix mi odjel na dvoudenní školení do "Nováče", tak jsem byla bez Koaly. Ale jinak bylo všechno jako vždycky. Podvečer byl - jak je poslední dobou obvyklé - ve znamení Letadel 2, večer u kompu a pak brzo spát. Nějak mě ten krátký týden zmáhal...

18. listopadu 2014

18.11.2014 Wetness

Deštivá fronta, propršený den. Který jsem navíc z velké části proseděla v práci. Nějaká pozitiva? Hmmmmmm...
Ajo, tak přece jen, vzpomněla jsem si... Večer jsem objednala valnou většinu vánočních dárků. Heč!

17. listopadu 2014

17.11.2014 Train models

Volné pondělí, které mi nadělalo zmatek v celým týdnu - od neděle po středu. Dopoledne jsem s klukama zajela na výstavu vlakových modelů. Naprosto jistě už jsem na jí (minimálně) jednou byla s Mišákem, byť fotku zaboha nemůžu najít. Výstava probíhá každý rok v listopadu a vystavují tam vesměs taky pořád to samý. Ale ono to bohatě stačí. Na obří kolejiště vymakané do sebemenších detailů se dá koukat dlouhé minuty/hodiny - kravičky, auta, blikající přejezdy, bagry, mosty, stromy, obchody, ... a taky vlaky, pochopitelně. Úžasný malý mikrosvět. Myslím, že příští rok tam posvištíme zase... :)

16. listopadu 2014

16.11.2014 Shelter

Za oknem od rána hnusno a pršivo, vyhlídky na venkovní vybití dětí téměř nulové. Neděle dlouhá, předlouhá. :)
Mimo to, že jsme se podívali na pár pohádek, tak jsem ale kluky docela slušně zabavila tím, že jsem jim postavila bunkr. Jak vidno, líbilo se jim to... :D

15. listopadu 2014

15.11.2014 PCE

V pátek mě trochu vyděsilo poznání, že mám před sebou vlastně trojdenní víkend, když počítám i státní svátek v pondělí. A vzhledem k tomu, že předpověď počasí nevypadala zrovna nejoptimističtěji, tak když v sobotu nic nepadalo, jen bylo zataženo, sbalila jsem děti a vyjeli jsme si na výlet. Do Pardubic. Když jsem tam byla naposled - s Q. v září - tak byl Mišák ve školce a já mu tehdy slíbila, že tam někdy zajedeme znovu všichni, že to tam bylo pěkný. Dnes jsme to zrealizovali. Stejný parkování, stejná cesta pěšky do Bubeníkových sadů (btw: vodotrysky měli už schovaný na zimu, naštěstí :)), děti stejně nadšené z hřiště. Jen byly děti o poznání víc navlečené, víc foukalo a hřiště bylo místo kamínků pokryto listím. Když se děti vyblbly, zamířili jsme tentokrát ještě i na Pernštýnské náměstí a pak i nahoru na Zelenou bránu (Matýsek byl nadšenej když viděl, že je vevnitř v hodinách :D). Foukalo, ale výhled stál za to. Pak už jsme zamířili zpátky k nádraží. Na vytoužené kafe v Costě (ano, přiznávám, to byl jeden z důvodů, proč jsme jeli právě do Pardubek :D). Podívat na vlaky a na obří hodiny v hale. A do auta a domů. Jak jsem předpokládala, Matýsek v autě vytuhnul, tak jsme se tu dvacetiminutovou cestu zpátky šnečili, jak to šlo, a objeli půl Hradce, aby se aspoň trochu vyspal. Doma jsme byli ve dvě, ale z nabitého dne jsem měla pocit, že je aspoň pět (a v pět, že je nejmíň půlnoc :D). Každopádně ale výlet povedený, příště už to snad opravdu dáme tím vlakem, ať to dětem pořád jen neslibuju... :)

14. listopadu 2014

14.11.2014 On wheels

Tak rozlítaný pátek - ráno na krev, banka, nákup, třikrát tam a zpátky přes město - až jsem byla ráda, že odpoledne můžu už jenom humidovat s dětma na zahradě.

13. listopadu 2014

13.11.2014 Christmas fever

Po čtrnácti dnech jsem se - díky Mišákovýmu lezení - dostala do Futura, kde pravidelně parkujeme. A nestačila jsem se divit, jak je všude narváno, plný parkoviště, davy nervózních lidí, tlačenice u eskalátorů, spousta nových sezónních stánků se vším možným a jako třešnička na dortu venku obludně velká vánoční dekorace. Inu, předvánoční horečka začala. Pevné nervy!

12. listopadu 2014

12.11.2014 The letter

Hned jak jsem přijela z práce, tak mi Mišák hlásil, že mi přišel pohled z Francie. Udivilo mě to, protože  momentálně nikoho ve Francii na dopisování nemám, tak jsem si říkala, jestli to Mišák nějak nepopletl. Ale nepopletl. Opravdu z Francie. Rukopis jsem od vidění znala, ale nebyla jsem schopná přijít na to, komu že to patří. Tak jsem to otevřela...
Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že je od F. Od švýcarské dopisovací kamarádky, která se mi ale od téhle úžasné zásilky už neozvala. Víc než rok. Už jsem ji považovala za ztracenou. A ona mi teď poslala dlouhý dopis plný všeho, co se u ní v životě změnilo. Vzhledem k tomu, že si momentálně užívá francouzského savoir-vivre, tak se počítám špatně nemá... :)
Tak jsem v duchu hned začala skládat odpověď, to přece nemůžu nechat jen tak.

11. listopadu 2014

11.11.2014 Colorful birds

Chválabohu, třídenní migréna byla opravdu jen třídenní, jak přišla, tak odešla. Uf.
Byla jsem tak vděčná, že už mi nic není, že jsem byla schopná zvládat bez rozčilení a s přehledem dvě ne úplně hodný děti na kafi. A měla jsem až dětinskou radost z nálepkové zásilky, co mi dorazila - prodávali je jako "colorful birds", ale podle mě to jsou prostě puffini...<3

10. listopadu 2014

10.11.2014 Last leaves

Hmm, ráno mizerné, ale byla jsem schopná vypravit a odvést Mišáka do školky. Pak jsem Matýskovi pustila pohádku a šla zalehnout. V poledne jsem uvařila primitivní oběd, uložila Matese a šla zalehnout. Odpoledne jsem s dětma chvíli pobyla venku (bylo šedo, už i třešeň má listí dole), pak je vděčně odevzdala na chvíli dolů a šla zalehnout. Večeře, koupání, uložení a šla jsem zalehnout. Kdyby to šlo, tak strávím den v kobce - potřebovala jsem klid, ticho a tmu. Celý dnešek jsem byla totálně nepoužitelná, tak jsem ze všech sil jsem doufala, že zítra už to skončí!

9. listopadu 2014

9.11.2014 Couching

Včera ještě všechno v pohodě, ale dneska kolem poledne to začalo. Hlavobol. Pomalu a plíživě, ale vytrvale. Gaučink, kdy to jen šlo. Optimisticky jsem doufala, že mě to třeba kombinací prášku a cvičení přejde, marně. A ani v noci to nebylo o moc lepší - půl noci mě budil Mates "blbě, mámo blbě!" když nebyl správně přikrytej nebo mu utekl polštářek - 6x za dvě hodiny, druhou půlku noci jsem tou bolestí hlavy nemohla spát. A vzhledem k tomu, že když už mě trápí migréna, tak trvá většinou tři dny, tak vyhlídky do dnů příštích nebyly právě nejlepší...

8. listopadu 2014

8.11.2014 Evening lights

Víkend doma. Koalix s antibiotikama, tak jsem odpoledne jela vyvenčit děti na hřiště do města. Rozumně jsme tentokrát přehodili obvyklé pořadí kafe - hřiště, protože to bychom se tam za světla nemuseli dostat. Takže nejprv houpačky, průlezky, blbnutí s listím a pozorování bimbacích hodin a pak za odměnu kafe a jogurt v Cross Café. Domů před pátou, ale už v podvěčer, dny se krutě krátí. Ale ty světla... <3

7. listopadu 2014

7.11.2014 NCC-1701-D

Nechtělo se mi, nechtělo, ale musela jsem. Nějak jsem to v té své samotce přežila a odpoledne, s dostatečným předstihem vyrazila na místo příjezdu dětiček ze školy v přírodě. Byla jsem vděčná všem pedagogům, že tam děti poctivě dokumentovali a dokonce ještě ten večer nahrávali fotky na net. Bylo super vědět, že se tam mají dobře, že se zvládaj převlíct, umejt si zuby a tak. :)
Měla jsem pro Mišáka ještě jeden dodatečnej narozeninovej dárek, kterej nestil dorazit včas, tak jsem ho aspoň hned po příjezdu potěšila lodí NCC-1701-D neboli Enterprise (ano, Mišák je poslední dobou velkej Trekkie :D). Měl radost, byl rád, že je doma, vyprávěl zážitky, ukazoval, co má novýho... Přišel mi takovej nějakej větší, rozumnější, bylo hezký mít ho zase doma. Horší bylo, že s Mišákovým příjezdem začal ukrutně zlobit Mates... Holt mi asi není souzeno mít konstantně dvě hodný děti :D

6. listopadu 2014

6.11.2014 Dark at four

Ve čtvrtek se mělo změnit počasí - a bohužel tentokrát předpověď nekecala. Ráno bylo šedivé, stejně jako celý den. Vzhledem k tomu, že chtěl Koalix ještě stihnout doktora, jsme už nic neplánovali, jen se sbalili a zamířili domů. Provizorní oběd, vybalování, praní, odpoledne nákup, na který jsme jeli už málem za tmy. A totálně rozházený týden, pořád jsem se nemohla srovnat s tím, že je čtvrtek a navíc, že jdu zítra do práce. Brr. :)

5. listopadu 2014

5.11.2014 Autumn castles

Idylické ráno se sluníčkem, kdy nás Matýsek nechal spát až do půl osmé, něco nepředstavitelnýho! Snídaně a hajdy na hrady. Začali jsme pěkně zostra, pořádným kopcem s vysílačem u Štěpánova nad Svratkou. Aneb Kozlov. Pro jistotu tam ty hrady rovnou byly dva. Kozlov poprvé (hrady.cz) a Kozlov podruhé (hrady.cz)Ten nahoře se dal, ale u toho dolního, na hraně skalnatého srázu jsem byla fakt ráda, že je tak sucho a neklouže to (ono to teda z fotek moc nevypadá, ale fakt to byl pěknej sešup dolů). Dalším hradem byl(a) Louka (hrady.cz), hrad velký, ale hodně zarostlý - v létě bychom tam rozhodně neviděli ani ň. Tam jsme se naobědvali - ten nejlepší chleba z vírského obchůdku a paštiku - cestu z hradu si Mates dokonce došel po svých a jeli jsme dál. Podle plánu nám v autě usnul chvíli poté, co jsme vyrazili, takže jsme si dali spací okruh po trasách známých z léta, mimo jiné třeba kolem Dalečína (hrady.cz), až se Matýsek přesně podle plánu probudil těsně před dnešním posledním hradem zvaným Rožná (hrady.cz). Tam jsem začala mít obavu, jestli na něj něco neleze, protože začal soplit a na omak byl dost teplej. Pro jistotu jsme se cestou domů zastavili v Bystřici v lékárně, ale nakonec to byla nejspíš jen reakce na přemíru čerstvého vysočinského vzduchu. Každopádně tentokrát večer usnul jako nemluvně... :)

4. listopadu 2014

4.11.2014 Highland moon

Už když jsme věděli, že Mišák pojede na školu v přírodě, tak jsme začali uvažovat o tom, jestli ten jednodětný týden nevyužijeme taky na nějakou dovolenou. Dlouho nebylo jasný, jak to dopadne - hlavně kvůli Koalixově rozbíhající se chorobě - ale nakonec jsme se opravdu sbalili a na tři dny odjeli. Žádné experimenty, pěkně zase do Víru, kde se nám v létě tak líbilo. V pohodě jsme si ráno vyrazili ještě i na kafe, ale pak už pěkně do Svitav a dál ke Svojanovu. Ten jsme ale tentokrát jen objeli a zastavili v Dolní Lhotě, abychom si vyšlápli do kopce na Hradisko Kněževes (hrady.cz). Pak pomalou spací okružní jízdou do Víru, ubytovat se, stavit se na kafe do cukrárny k paní, co si nás pamatovala z léta, a strávit podvečer s obřím skoroúplňkem na dětským hřišti, aby se Mates po procestovalém dni trochu vydováděl. A večer portský. Radost. :)

3. listopadu 2014

3.11.2014 Departure

Včera večer velký balení (dokonce ani na cvičení jsem se nebyla schopná pořádně soustředit, jak jsem pořád přemýšlela, jestli mám pro Mišáka nachystaný všechno potřebný) a dnes odjezd. Děti z předškolní třídy jely na týden na školu v přírodě do Krkonoš. Jak to ze začátku vypadalo s Mišákovým nadšením všelijak, tak ráno vyloženě sršel entuziazmem, že to bude super zážitek. Paráda, ani jsem nedoufala. A opravdu ho to nepřešlo ani při čekání na autobus ani při samotném odjezdu. Měla jsem radost, že odjíždí zvesela a doufala jsem, že se jim škola v přírodě vydaří... (Spoiler: Vydařila! :))

2. listopadu 2014

2.11.2014 Flying gift

Jak už jsem psala v narozeninovém postu, hlavním Mišákovým dárkem byl vyhlídkový let. Už dřív jsme několikrát uvažovali o tom, že se někdy proletíme. Jeden vyhlídkový let dostal před pár lety děda, ale to byl Mišák ještě moc malý. Ale pořád jsme o tom někdy do budoucna uvažovali. Poslední dobou Mišák párkrát prohodil, že by se někdy rád proletěl, tak když si pořád nemohl vybrat žádný dárek, napadlo mě, že by mohl být pravý čas na zážitek. Zážitek s velkým Z.
Původně jsem to chtěla koupit pro Koalixe a Mišáka dohromady (mají narozeniny jen pár dní od sebe), ale přece jen to nebylo nic levného a navíc se lety dělají buď pro jednoho nebo pro tři pasažéry. Tak jsme nakonec letěli všichni. Já sama malým letadýlkem (tuším) potřetí, ale vždycky je to velký a krásný zážitek, že bych klidně lítala furt. :D Ale byla jsem zvědavá, co tomu bude říkat náš oslavenec.
Mišák byl ze začátku malinko netrpělivý, nechápal, proč tak dlouho sedíme (kontrola všech přístrojů) případně jedeme s letadlem po zemi (pojíždění k ranveji). A přišlo mi, že se při vzlítnutí nakonec víc zajímá o pilotovu GPSku než o to, že už letí. Tak jsem se mu pak snažila ukazovat známý věci, aby věděl, kde jsme, ale když ono to všechno shora vypadá tak jinak, že se to moc nedalo...
Letěli jsme kolečko nad Hradcem, bylo vidět Velké náměstí a centrumsoutok a elektrárna na Labi, o kus dál pak pevnost v Josefově, zámek Kuks ale mě třeba bavily i takové drobnosti, jako balíky slámy a dlouhé stíny stromů.
Tak jsem ho nakonec nechala, aby si těch dvacet minut užil po svým a evidentně se to povedlo. Byl nadšený. Tak jsme se s naší výletovou Cessnou rozloučili a cestou domů v autě už se Miškin začal vyptávat, kdy poletíme příště... :)

1. listopadu 2014

1.11.2014 Social coffee

Během víkendu jsem využila příležitosti a jednak zajela s klukama k E. - jednak si trochu pohrát zase na jiné zahradě, než je ta naše, a taky obhlídnout jejich nově zrekonstruovaný dětský pokoj (moc pěknej! :)). A do toho se mi ozvala S., jestli nezajdeme na kafe - což se nám naprosto skvěle hodilo, takže jsme z jedné návštěvy pokračovali rovnou do města na druhé společenské kafe. Mišák byl nadšený z Emy, Mates z jejích piškotů, inu, někdo holky, jiný vdolky. Každopádně povedené odpoledne... :D