No, dlouho jsem odkládala nákup jarní čepice pro Mišáka, až už bylo skoro pozdě - na zimní už bylo teplo, ale na holou hlavu to zas ještě nebylo. Tak nakonec klasický rychlonákup. Vlezla jsem do prvního obchodu, přehrabala desítky čepic, aniž by mě některá zaujala. Našla jednu jedinou, která se mi líbila a která se pochopitelně nelíbila Mišákovi (což je jakákoliv, mimochodem). Zaplatila. Dokonce jsem ho i donutila si jo oblíknout. A ejhle, než jsme přišli domů, tak už to bylo: "Já mám krásnou novou čepici (heč)! Ukážu dědovi!" Takže mi to zřejmě zase vyšlo... :)
No fešák :-))
OdpovědětVymazat