13. listopadu 2011

08.11.2011 Waiting room



Po týdnu ukrutného neustávajícího kašle jsem se odhodlala dojít si k doktorce. Optimisticky jsem si myslela, že v úterý tam bude míň lidí než v pondělí, kdy tam jdou všichni "o-víkendu-umírající", a tudíž by to mohlo jít rychleji. No, nemohla jsem se mýlit víc. Přišla jsem těsně před devátou, přede mnou asi 12 lidí (!!!). V ordinaci nikdo. Dvacet minut nic. Pak se jedna paní odvážila zaklepat (ačkoliv nápis na dveřích říká jasně "Neklepat") a rázem bylo z dvanácti lidí pět - jinak samí receptáři a injektáři. Z pěti lidí to jedna paní po další půlhodině vzdala. Během další půlhodiny přišlo pět dalších. Táhlo na jedenáctou, když už jsem konečně měla jít na řadu. Přišla paní já-jsem-si-sem-volala-jsem-urgentní-případ a šla přede mnou (grrr). Tak jsem se - po víc než dvou hodinách čumění na vzorek lina na podlaze - dostala na řadu.
No a teď upřímně, nevykašlali byste se na to??

1 komentář:

  1. vykaslali!

    nejdriv jdu do lekarny, nakoupim vsechno mozny (na kasel se mi ale stejne nejvic osvedcil med) a kdyz to nezabere, nezlepsuje, tak jdu k doktorovi... coz se naposledy stalo pred 7 lety, od ty doby nic, jen preventivni prohlidky

    OdpovědětSmazat