V sobotu po obědě jsem si (sama, s hudbou ve sluchátkách) cajdala po Pardubickém zámku a fotila pávy. Skvělá zábava, leč poněkud netradiční, viďte. Inu, to bylo tak... :)
Brácha pravidelně jezdí do Pardubic na šachový turnaj. Loni mu to vyšlo na návštěvu k nám, letos já za ním. Cesta, parkování, timing, všechno jsem zvládla perfektně, ale jelikož se bráška neozýval (=evidentně ještě nedohrál partii), tak jsem si udělala volno podle svého gusta a vyrazila "po čuchu" na zámek. (Upozorňuju, že Pardubice neznám, byla jsem tam celkem asi 3x, ale orientační smysl je orientační smysl. Naštěstí. :)) Krásný počasí, nikam jsem nespěchala, nikoho jsem neměla na starosti - taková pohoda. Obešla jsem si zámek zvenčí, pak nádvoří, stavila se koupit pohledy, vylezla na valy - a v tom mi zvonil telefon. Dokonce jsem pak i trefila zpátky k zimáku dřív než brácha ke mně. Zamířili jsme ke Dvěma zmijím (on na oběd, já na cappucino), užila jsem si sociologického výzkumu na téma skupina šachistů a pak vyrazili na koleje (jejich nocoviště) pro skládací postýlku, kterou mi přivezl. Nakonec jsme spolu byli jen necelé dvě hodiny, ale když už byly tři, tak jsem neměla moc stání a jela zase domů - přece jen doma Mišák nebyl zrovna nijak ideálně naladěn (nakonec jsem zjistila, že přes poledne vůbec nespal, lump :))
Tak zase za rok, bratře? ;)
P.S. Vytrvale jsem odmítala nabídku, že se půjdeme podívat na stadion, jak tam na Czech Open všichni hrají, tak mi pak bylo mi řečeno, že to je jako jet do Paříže a nepodívat se na Eiffelovku. Osobně mám pocit, že to je spíš jako nepodívat se do Musée d´Orsay na impressionisty (případně do Rodinova muzea, to asi ještě spíš), ale tak třeba se mýlím... :D
MK: ... není všem dnům konec ...
OdpovědětVymazat