13. září 2014

13.9.2014 Ropes and muscles

Přinachlazený muž a nic moc vyhlídky na počasí, takový víkend většinou nevěští nic moc dobrého - děti vstávaly pochopitelně o hodinu dřív než obvykle a byly značně nevybité. Naštěstí mě osvítila spásná myšlenka - vzpomněla jsem si na dětský volňásek do Lanového parku (za neuskutečněnou návštěvu v rámci firemní akce). Mišák se chytil okamžitě, tak jsme nastartovali své železné oře (kola) a vyrazili. Až na místě jsem zjistila, že mám vlastně špatný lístek (dětský lanový okruh je totiž tak pro Matese, ale Mišák už je na blbnutí v síti fakt velkej) a pěkně zaplatila Mišákovi vstup na nízký okruh lanových překážek. Ano, ten, co šel i loni. Dvakrát. Trochu jsem se přepočítala v tom, že se už letos zvládne jistit a přepínat sám - to mi jaksi nevyšlo, ještě na to neměl v rukách správnej grif. Takže jsem prvních zoufalých deset minut lítala od Matese v síti k Mišákovi na lanech, kterej teda ale postupoval neuvěřitelně rychle. Ani jsem ty žebříky nestíhala. Naštěstí mi přijel na pomoc Koalix a vzal si Mišákovo jištění na starost, tak jsem mohla bavit Matýska. Ten by pochopitelně nejradši lezl na žebříky a lana za Mišákem...
Mišák si dal nakonec celý okruh dvakrát, Matýsek se vyválel v sítích a polezl po kladinách taky jedna radost. No a já jsem se zase znovu navnadila na ty vysoký překážky pro dospělý, co tam maj. Snad mi to do konce září ještě vyjde!

Žádné komentáře:

Okomentovat