19. června 2014

19.6.2014 Wheel barrow

Den školkové slavnosti - takové poslední zvonění pro předškoláky. Mezi ty sice Mišák letos ještě nepatřil, ale už mě tak trochu "brala" představa, že příští rok to bude slavnost i pro něj. Ani se nedivím, že to tam půlka lidí obrečela...
Mišáka popravdě nejvíc z celé slavnosti zajímal velký skákací hrad, co měli na zahradě pronajatý, a stánek s cukrovou vatou zadarmo. Ne tak Mates. Ten od okamžiku, co spatřil starý školkový kolečka na písek, takový ty poctivý, plechový, nic jinýho nepotřeboval. Nedal je z ruky ani na pikosekundu a jen si tam s nima chodil tam a zpátky po zahradě. Snad stokrát. Celý ty dvě hodiny. Neco něskutečnýho. A hooooodně těžko se s nima loučil... :)

1 komentář: