15.11.2014 PCE

V pátek mě trochu vyděsilo poznání, že mám před sebou vlastně trojdenní víkend, když počítám i státní svátek v pondělí. A vzhledem k tomu, že předpověď počasí nevypadala zrovna nejoptimističtěji, tak když v sobotu nic nepadalo, jen bylo zataženo, sbalila jsem děti a vyjeli jsme si na výlet. Do Pardubic. Když jsem tam byla naposled - s Q. v září - tak byl Mišák ve školce a já mu tehdy slíbila, že tam někdy zajedeme znovu všichni, že to tam bylo pěkný. Dnes jsme to zrealizovali. Stejný parkování, stejná cesta pěšky do Bubeníkových sadů (btw: vodotrysky měli už schovaný na zimu, naštěstí :)), děti stejně nadšené z hřiště. Jen byly děti o poznání víc navlečené, víc foukalo a hřiště bylo místo kamínků pokryto listím. Když se děti vyblbly, zamířili jsme tentokrát ještě i na Pernštýnské náměstí a pak i nahoru na Zelenou bránu (Matýsek byl nadšenej když viděl, že je vevnitř v hodinách :D). Foukalo, ale výhled stál za to. Pak už jsme zamířili zpátky k nádraží. Na vytoužené kafe v Costě (ano, přiznávám, to byl jeden z důvodů, proč jsme jeli právě do Pardubek :D). Podívat na vlaky a na obří hodiny v hale. A do auta a domů. Jak jsem předpokládala, Matýsek v autě vytuhnul, tak jsme se tu dvacetiminutovou cestu zpátky šnečili, jak to šlo, a objeli půl Hradce, aby se aspoň trochu vyspal. Doma jsme byli ve dvě, ale z nabitého dne jsem měla pocit, že je aspoň pět (a v pět, že je nejmíň půlnoc :D). Každopádně ale výlet povedený, příště už to snad opravdu dáme tím vlakem, ať to dětem pořád jen neslibuju... :)