Po marném a neúspěšném boji s bolením v krku a nechutným kašlem jsem to dnes vzdala a vyrazila k doktorce. Což je martýrium, které jsem ochotná absolvovat opravdu jen v nejvyšší nouzi. Ačkoliv, tentokrát jsem měla štěstí, co čekárny jsem dorazila v okamžiku, kdy byla doktorka se sestřičkou už víc než hodinu na svačině a bylo tudíž pravděpodobné, že se už brzy objeví. Čekací doba (obvykle několik hodin - maximum jsem tam zažila tuším 3,5 h čekání) se tak smrskla na pouhou čtvrthodinku. Nafasovala jsem antibiotika a obvyklé dobré rady. A modlím se, abych tam zase dlouho nemusela...
To Ti přeju i já :-)
OdpovědětVymazat