Jedno z posledních sokolích cvičení. Bylo nás tam jen pár a tak nějak samovolně přišlo na vzpomínání na cvičební začátky. Od září do května udělal Mišák solidní pokroky - vyrostl, zesílil, míň se bojí a moc rád se opičí po starších, jakmile dělají něco nového. Po žebříku leze jako opice, miluje trampolínu, solidně zvládá držet rovnováhu, nebojí se výšek a seskakovat snožmo už umí i bez držení za ruku.
Ale teda asi dvě vteřiny poté, co jsem ho za účelem focení nechala chvíli hopsat na trampolíně samotnýho, se mi na ní málem přizabil. Furt to chce ten dohled a ochrannou ruku, no. Pro jistotu... :)
MK: Uf, hlavně že to dobře dopadlo !
OdpovědětVymazat