A vlastně je po Vánocích. Je to neskutečný, kolik stresu a emocí a lidskýho pachtění se točí kolem jednoho jedinýho večera v roce. :)
Dodatečný dárek nám daly ráno dětičky, když nás nechaly spát až do půl osmé - dost luxus, čekala jsem nadšené vstávání před šestou, jako loni - a spořádaně si hrály v pokoji. Celý zbytek dne byl o hraní doma, televizi a jídle. Klukům jsme konečně povolili dietní režimy, tak si užívali. Odpoledne zase procházka, tentokrát i kolmo. Takhle si Koalix vystřihnul s Matýskem závod. :)
Přesně tak, taky jsem si říkala - jeden den, připravujeme se na něj hystericky už skoro od září, můžeme se z toho pominout... a pak je to během pár hodin všechno pryč :D Jsme praštěná kultura!
OdpovědětVymazatJo, vždycky mě to hrozně deptá, když vidím před vánocema všechny ty uhoněný lidi a nervní řidiče a šílený nakupovače-čehokoliv-den-před-vánocema...
VymazatJsme praštěná kultura, to podstatný se nějak vytratilo, no... :)
Ale třeba ještě nevytratilo, záleží na každém, jak to vnímá - co si připustí, co pomine ...
OdpovědětVymazat