14. července 2014

14.7.2014 Original receipe

Už jsem vařila z nejrůznějších receptů, ale ještě nikdy jsem nezkoušela uvařit něco, o čem jsem zaslechla v autobuse. Ale když ono to znělo tak úžasně - jedna starší paní tam vychvalovala druhé svůj oblíbený recept na úplně jednoduchou polívku. A když jsem viděla, jak Matesovi ve Zlíně polívky od babičky jely, tak jsem se holt musela taky pochlapit. Tak jsem za čerstva vyzkoušela polívku z ovesných vloček, tak jak ji popisovala neznámá paní sedící za mnou v autobuse číslo 31 jedoucí v sobotu před polednem na Filmové Ateliéry.
Nejdřív se musí lehce opražit ovesné vločky (pozor, nepřipálit, chce to pomalu a hlídat), pak je zalít přiměřeným množstvím vývaru (přinejhorším jen horkou vodou + masoxem), okořenit (sůl, trochu pepře, případně česnek) a je hotovo. Já teda přidala ještě trochu zeleniny (mrkev, hrášek), ale jinak to bylo přesně tak, jak to ta paní povídala - ultrarychlá a přitom vynikající polívka. Takže děkuju! :)

5 komentářů:

  1. ja miluju vlockovou polivku! teda jeste se zeleninou a rozkvrlanym vajickem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vajíčko mě nenapadlo, dobrej tip, to zkusím... A jinak jsem to fakt vůbec neznala (ale to teda není až zas takovej div, já neznám skoro nic, já nevařič :D)

      Vymazat
  2. Já nenávidím vločkovou a vůbec většinu vývarů, ale Bibina je polívková, tak to asi taky prubnu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se teda taky běžně bez polívek obejdu, ale pokud je potřeba opravdu jen takhle minimální efort, tak jsem ještě ochotná do toho jít... :)

      Vymazat
  3. Mimochodem, napodruhý se mi podařilo ty vločky připálit a nic moc teda, příště nesmím tak spěchat. :)

    OdpovědětVymazat